Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2480/2015

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Mgr. D. H.

České republice –u pro studium totalitních režimů

v Praze 3 - Žižkově, Siwiecova č. 2428/2, IČO 75112779, zastoupené Mgr. Evou Zenklovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova č. 791/39, o neplatnost odvolání z pracovního místa

a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2015 č. j. -149, takto:

Dovolání žalobce

se zamítá.

Odůvodnění:

Dopisem ze dne 10. 4. 2013 sdělila předsedkyně Radyu pro studium totalitních režimů žalobci, že jej Rada odvolává z funkce řediteleu pro studium totalitních režimů dnem 10. 4. 2013. Dopisem ze dne 12. 4. 2013 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení a , neboť žalobce byl dnem 10. 4. 2013 odvolán z funkce ředitele žalované a žalovaná nemá pro žalobce vhodnou práci, která by odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci.

Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 16. 5. 2013 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené odvolání žalobce z pracovního místa a výpověď z pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl na místo ředitele žalované jmenován rozhodnutím Radyu pro studium totalitních režimů (dále též jen „Rada“) ze dne 12. 8. 2010 na dobu určitou od 16. 8. 2010 do 15. 8. 2015, že jeho odvolání z tohoto pracovního místa je neplatným právním úkonem, neboť pro odvolání žalobce hlasovalo 5 z 6 členů Rady, avšak 3 z těchto 5 členů nebyli do své funkce platně zvoleni, jelikož byli v době zvolení stále ještě členy politických stran, a nemohli proto platně hlasovat, že i v případě, kdy by tito členové byli zvoleni platně, je odvolání žalobce neplatné pro „absenci uvedení relevantního důvodu odvolání“, že odvolání, k němuž nebyly dány „věcné důvody“, má charakter politického rozhodnutí, které je v rozporu se , a že, i kdyby bylo odvolání žalobce platné, pracovní poměr byl rozvázán neplatně, neboť v okamžiku odvolání žalobce z pracovního místa bylo u žalované neobsazeno více pracovních míst, zejména místo mluvčího žalované, pro jehož obsazení měl žalobce odpovídající kvalifikaci, avšak žalovaná mu toto místo v rozporu s ustanovením nenabídla.

Žalovaná zejména namítala, že ve věci neplatnosti hlasování Rady není pasivně legitimována, neboť volba členů Rady je zcela v kompetenci Senátu Parlamentu České republiky, že odvolání žalobce nemůže být napadáno žalobou na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, neboť se nejedná o pracovněprávní úkon, kterým by byl rozvázán pracovní poměr žalobce u žalované, a že zákonné podmínky pro odvolání žalobce z funkce ředitele žalované byly splněny, neboť řediteleu pro studium totalitních režimů lze odvolat z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Uvedla, že ke dni 11. 4. 2013 u žalované nebyla „jediná pracovní pozice“, která by odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce, a že „pozice tiskového mluvčího“ byla na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2013 obsazena Mgr. P. R.

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 2. 5. 2014 č. j. -86 opraveným usnesením ze dne 17. 10. 2014 č. j. -127 vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 48 044 Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Pacovského. Uvedl, že pravomoc jmenovat a odvolávat řediteleu pro studium totalitních režimů náleží Radě na základě ustanovení a že toto rozhodnutí musí být přijato v souladu s jednacím řádem Rady, a dovodil, že usnesení o odvolání žalobce z funkce ředitele žalované bylo přijato dne 10. 4. 2013 na jednání Rady v přítomnosti 6 „radních“ nadpoloviční většinou všech členů (5 pro, 1 proti), aniž byl dodržen jednací řád Rady, v němž je (mimo jiné) uvedeno, že návrh programu jednání zašle předseda Rady všem jejím členům, a to zpravidla 7 dní před jednáním Rady (.4), že pozvánka na jednání Rady obsahuje údaje o době konání, místě konání, času jednání a pořadu jednání (.5) a že na jednání Rady může být jednáno jenom o věcech, které byly zařazeny do schváleného programu jednání (.7.). Na základě zjištění, že o odvolání žalobce bylo rozhodnuto již několik dní před jednáním Rady, že 5 členů Rady podklady pro jednání diskutovalo mezi sebou a sepisovalo tiskové prohlášení, že se uskutečnily schůzky s novou (dne 10. 4. 2013 „zvolenou“) ředitelkou žalované, která byla představena „vybraným členům Rady“ v restauraci, a že „šestá radní“, MUDr. N. K., žádné takové informace neměla a „nic s ní projednáváno nebylo“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že k odvolání žalobce z funkce ředitele žalované došlo proto, že si Rada „atrahovala pravomoci, které jí zákon nesvěřuje“ (úkolování ředitele, požadování „právně nemožných řešení“, zasahování do personálních pravomocí ředitele) a které navíc vykonávala způsobem, jímž došlo k porušení práva MUDr. N. K. na řádný výkon funkce člena Rady, a že proto odvolání žalobce z funkce ředitele bylo „výrazem zneužití práva takové intenzity, že je na místě vyslovit neplatnost tohoto aktu“. Z toho, že odvolání bylo shledáno neplatným, dovodil i neplatnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení .

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2015 č. j. -149 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce ředitele dne 10. 4. 2013 zamítá, a rozhodl, že ve výrocích o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o nákladech řízení se rozsudek zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co dovodil, že je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti odvolání z funkce ředitele žalované a že soudu nepřísluší přezkoumávat platnost usnesení Senátu Parlamentu České republiky o zvolení členů Rady, dospěl k závěru, že k odvolání žalobce nedošlo v rozporu s jednacím řádem Rady, neboť tento bod byl na program jednání zařazen v souladu s čl. 5.7 jednacího řádu v úvodu jednání, k němuž byli všichni členové Rady řádně pozváni, a Rada tak dne 10. 4. 2013 jednala podle řádně schváleného programu, a že Rada, která ředitele žalované jmenuje, ho může odvolat kdykoli bez uvedení důvodu, aniž by bylo významné, zda ředitel řádně plní své úkoly. Odvolací soud zdůraznil, že mezi účastníky jde o soukromoprávní (pracovněprávní) vztah a nikoliv o vztah veřejnoprávní, a uvedl, že, i když je rozhodnutí Rady o odvolání žalobce z funkce rozhodnutím „politickým“, soud při posuzování platnosti tohoto úkonu nehodnotí důvody, které Radu k tomuto rozhodnutí vedly, ale zabývá se pouze tím, zda k odvolání a následnému rozvázání pracovního poměru výpovědí došlo platně podle a podle Uzavřel, že odvolání žalobce z funkce ředitele žalované je platným právním úkonem, neboť nedošlo k porušení , ani jednacího řádu Rady, a že otázkou platnosti výpovědi z pracovního poměru je nutné se v řízení dále zabývat, a to z hlediska ustanovení a především z hlediska splnění nabídkové povinnosti ve smyslu ustanovení .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že účelem je politická nezávislostu pro studium totalitních režimů, který je – jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu - postaven mimo moc zákonodárnou, výkonnou i soudní jako „subjekt specificky nezávislý“ a k zachování jehož nezávislosti jako celku je zapotřebí zajistit jak nezávislost Rady (reflektovanou v nálezu Ústavního soudu sp. zn. ), tak i nezávislost ředitele. Má za to, že vztah mezi Radou a ředitelemu pro studium totalitních režimů je „postaven na roveň vztahu veřejnoprávnímu, kdy je možné postupovat pouze v případech a mezích stanovených zákonem“. I když tedy nejsou zákonem stanoveny konkrétní důvody k odvolání ředitele, je Rada při svém rozhodování omezena „politickou nezávislostí a z konstrukce tvorby orgánůu pro studium totalitních režimů vyplývajícími garancemi nezávislosti na politické konstelaci“. Dovolatel uvádí, že minimálně 2 členové Rady (M. U. a J. B.), kteří vykonávali své funkce i v době odvolání žalobce z funkce ředitele žalované, jsou „formálně i materiálně provázáni“ s některou z politických stran a že, nejsou-li členové Radyu pro studium totalitních režimů politicky nezávislí, nemůže být nezávislý ani tento ústav. Vzhledem k tomu, že všechny soudy jsou povinny „poměřovat jednotlivé akty su a zákony“, měl soud podle názoru dovolatele přezkoumat, zda mandát zmíněných 2 členů Rady vznikl v souladu se zákonem a zda Rada jednala v řádném složení. Uzavřel, že na odvolání žalobce z funkce řediteleu pro studium totalitních režimů z „čistě politických důvodů“ nelze pohlížet jako na platné, neboť „se příčí základním zákonným požadavkům na nezávislost tohoto úřadu“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby „vyslovil právní názor, že Radau pro studium totalitních režimů není oprávněna přijímat rozhodnutí, která jsou svou povahou politická nebo politicky motivována“.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť se s rozsudkem odvolacího soudu ztotožňuje. Zdůraznila, že odvolání žalobce z funkce řediteleu pro studium totalitních režimů je nutno posuzovat „striktně“ podle a , že Rada při odvolání žalobce postupovala „zcela v souladu“ s těmito zákony a že řediteleu pro studium totalitních režimů lze odvolat z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu, aniž by tím mohla být ohrožena nezávislost tohotou, která je garantována Radou, jejíž členové jsou voleni Senátem Parlamentu České republiky.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V projednávané věci závisí rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek může být odvolán z pracovního místa ředitelu pro studium totalitních režimů (dále též jen „Ústav“). Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá určení neplatnosti odvolání z funkce řediteleu pro studium totalitních režimů ze dne 10. 4. 2013 – posuzovat podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 31. 7. 2013 (dále jen „zák. práce“), a podle , ou pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu č. 160/2008 Sb. a , tedy podle ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen ).

Podle ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího

a) organizační složky státu,

b) organizačního útvaru organizační složky státu,

c) organizačního útvaru státního podniku,

d) organizačního útvaru státního fondu,

e) příspěvkové organizace,

f) organizačního útvaru příspěvkové organizace,

g) organizačního útvaru v Policii České republiky.

Podle ustanovení § 33 odst. 4 zák. práce jmenování podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu; nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího

a) organizační složky státu vedoucí nadřízené organizační složky státu,

b) organizačního útvaru organizační složky státu vedoucí této organizační složky státu,

c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku,

d) organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální statutární orgán, vedoucí tohoto fondu,

e) příspěvkové organizace zřizovatel,

f) organizačního útvaru příspěvkové organizace vedoucí této příspěvkové organizace,

g) organizačního útvaru v Policii České republiky policejní prezident.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr mimo jiné u vedoucího organizační složky státu, kterého na toto pracovní místo jmenuje – nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak - vedoucí nadřízené organizační složky státu. Protože organizační složkou státu je též Ústav pro studium totalitních režimů (srov. ), zakládá se jmenováním pracovní poměr také u ředitele tohotou, který stojí v jeho čele ( věta první ) a k jehož jmenování je na základě ustanovení , které je zvláštním právním předpisem ve smyslu ustanovení zák. práce, příslušná Radau pro studium totalitních režimů, která je – vedle ředitele – jedním z jeho orgánů (srov. ). Řediteliu přísluší zajišťovat zpracování podkladů pro všechny záležitosti, jež jsou v působnosti Rady, předkládat tyto záležitosti k projednání a rozhodnutí Radě a vykonávat rozhodnutí Rady, účastnit se jednání Rady, je oprávněn požádat předsedu Rady o svolání jejího zasedání s návrhem pořadu jednání a po projednání s Radou jmenovat a odvolávat ředitele Archivu bezpečnostních složek ( věta druhá ).

Podle ustanovení § 73 odst. 1 zák. práce v případech uvedených v § 33 odst. 3 zák. práce může ten, kdo je příslušný ke jmenování (§ 33 odst. 4 zák. práce), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát.

Podle ustanovení § 73a odst. 1 zák. práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně; výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.

Z citovaných ustanovení (mimo jiné) vyplývá, že zaměstnanec, u něhož se pracovní poměr zakládá podle zvláštního právního předpisu nebo podle ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce jmenováním na vedoucí pracovní místo, může být ze svého místa odvolán nebo se ho může vzdát a že odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. K odvolání zaměstnance, jehož pracovní poměr se zakládá jmenováním, může dojít kdykoli v průběhu pracovního poměru a z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu; to neplatí jen tehdy, stanoví-li zvláštní právní předpisy jinak. Vymezují-li právní předpisy důvody, pro které lze zaměstnance odvolat (srov. například , o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), je odvolání učiněné z jiných důvodů nebo bez uvedení důvodů neplatné.

Ředitelu pro studium totalitních režimů, k jehož jmenování je příslušná – jak bylo uvedeno výše - Radau, může být Radou ze svého místa odvolán [srov. ]. Vzhledem k tomu, že (ani jiný zvláštní právní předpis) nestanoví, že by se tak mohlo stát jen z určitých (v zákoně vymezených) důvodů, může Rada řediteleu odvolat z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu. Opačný závěr nelze dovodit ani z nálezu Ústavního soudu č. 160/2008 Sb. (sp. zn. ), kterým byla jako neústavní zrušena část ustanovení týkající se důvodů pro odvolání člena Rady Senátem Parlamentu České republiky a který se k právní úpravě jmenování a odvolání řediteleu nevyslovuje, ani ze „specifické nezávislosti“u, na kterou poukazuje dovolatel a která – jak uvádí důvodová zpráva k – „znamená, že činnostu nelze regulovat ani ovlivňovat řídícími, kontrolními apod. subordinačními akty (usnesení, opatření) vlády, jako vrcholného orgánu exekutivy“.

V projednávané věci byl žalobce – jak bylo soudy zjištěno – odvolán z pracovního místa řediteleu pro studium totalitních režimů rozhodnutím Radyu ze dne 10. 4. 2013 přijatým nadpoloviční většinou všech členů Rady. Vzhledem k tomu, že žalobce mohl být z tohoto místa odvolán - jak vyplývá z výše uvedeného – z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu, nemohla mít okolnost, že v dopise ze dne 10. 4. 2013 adresovaném žalobci předsedkyně Rady neuvedla důvod jeho odvolání, za následek neplatnost tohoto právního úkonu a z hlediska posouzení jeho platnosti nebyly významné ani důvody, které vedly jednotlivé členy Rady k tomu, že hlasovali pro odvolání žalobce z uvedeného pracovního místa. Pro posouzení platnosti odvolání žalobce z pracovního místa řediteleu je bez významu též okolnost, zda jednotliví členové Rady splňovali podmínku neslučitelnosti funkce člena Rady s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí ( věta druhá ), neboť splnění této podmínky volitelnosti člena Rady může posuzovat jen Senát Parlamentu České republiky, který je oprávněn volit členy Rady ( ) a který člena Rady odvolá, jestliže přestane splňovat podmínku neslučitelnosti funkce [srov. ]. Vzhledem k tomu, že podle zjištění soudů byli všichni členové Rady, kteří se účastnili hlasování o odvolání žalobce z pracovního místa řediteleu, zvoleni Senátem Parlamentu České republiky a že nebylo zjištěno, že by některý z nich byl ke dni tohoto hlasování Senátem odvolán, vycházel odvolací soud správně z toho, že žalobce byl v souladu s ustanovením odvolán Radouu.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení zamítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu