Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 118/2016

ROZSUDEK

Zeppelin CZ s.r.o.

Rosa, s.r.o.

,

se sídlem v Drásově č.p. 125, PSČ 664 24, identifikační číslo osoby 46961470, zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, o vydání věci a zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2015, č. j. -285, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2015, č. j. -285, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 11. 2011, č. j. -163, vyjma prvního bodu výroku v jeho zamítavého části,

se zrušují

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

soudu

prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou po žalované vydání kolového nakladače CATERPILLAR 966G s výrobním číslem 9RS01420 (dále též jen „věc“), event. zaplacení 400 000 Kč z titulu nedoplatku kupní ceny. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že podle uzavřené kupní smlouvy dodala žalované kolový nakladač CATERPILLAR 966G za dohodnutou kupní cenu 3 141 600 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Žalovaná neuhradila poslední splátku kupní ceny ve výši 400 000 Kč a na její oznámení o započtení pohledávky ve výši 400 000 Kč z titulu slevy z kupní ceny na kupní cenu žalobkyně reagovala sdělením, že považuje jednostranné započtení pohledávek za neplatné, neboť nárok na slevu z kupní ceny ve výši 400 000 Kč neuznává. Vzhledem k neuhrazení poslední splátky kupní ceny ve výši 400 000 Kč žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila a požaduje vrácení věci, event. zaplacení nedoplatku sjednané kupní ceny pro případ, že by odstoupení od kupní smlouvy bylo posouzeno jako neplatné.

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 9. 11. 2011, č. j. -163, zamítl žalobu o vydání věci a uložil žalované zaplatit žalobkyni 400 000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy je neplatné a že povinnost žalované doplatit kupní cenu ve výši 400 000 Kč nezanikla. I kdyby podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně dodala zboží s vadami, žalovaná nesplnila svou povinnost reklamovat vady řádně a včas; nedodržení této povinnosti má ten důsledek, že se nemůže domáhat svého práva z odpovědnosti za vady soudní cestou. Pokud žalovaná zboží převzala a používala pro účel sledovaný smlouvou, nabylo charakteru zboží dodaného dle smlouvy a žalované vznikla povinnost zaplatit dohodnutou kupní cenu.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené vyhovující části prvního bodu výroku (výrok I.), změnil ho ve druhém bodu výroku o nákladech řízení mezi účastnicemi tak, že žádná z nich nemá na jejich náhradu právo (výrok II.), uložil žalobkyni i žalované nahradit náklady řízení České republice rovným dílem (výroky III. a IV.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (výrok V.).

Odvolací soud z obsahu kupní smlouvy ze dne 10. 2. 2005 a předávacího – přejímacího protokolu ze dne 23. 2. 2005, jimiž opakoval dokazování, zjistil, že žalobkyně se zavázala dodat žalované kolový nakladač CATERPILLAR 966G, s univerzální nakládací lopatou se zuby o kapacitě 4,3 m3, rok výroby 2001, výrobní číslo 9RS01420, se stavem cca 5 800 motohodin, a to do 28. 2. 2005 za celkovou kupní cenu 3 141 600 Kč. Z této kupní ceny, která měla být uhrazena ve 12 splátkách dle platebního kalendáře, žalovaná dosud neuhradila částku 400 000 Kč. Žalobkyně dodala žalované jiné než dohodnuté plnění; rozdíl spočíval ve vyšším počtu motohodin o 1 078, na místo dohodnuté univerzální lopaty se zuby o kapacitě 4,3 m3 byla dodána víceúčelová lopata se zuby o kapacitě 4,1 m3; nad rámec smluvního ujednání byly dodány paletizační vidle a autorádio. Odvolací soud, vycházeje ze znění ustanovení , obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. ledna 2014 (dále jen „obch. zák.“), dospěl k závěru, že žalobkyně dodala žalované vadné zboží (s menším objemem lopaty a vyšším počtem motohodin), neboť šlo o jiné zboží než určuje smlouva uzavřená mezi účastnicemi. Následně se zabýval posouzením, zda žalovaná vytkla vady včas a zda jí vznikl nárok z odpovědnosti za vady. Podle názoru odvolacího soudu je na místě aplikace obch. zák., neboť žalobkyně musela vědět, že dodává jiné (vadné) zboží co do druhu a objemu lopaty a výše spotřebovaných motohodin. Nemůže proto v řízení namítat, že kupující (žalovaná) neoznámila vady včas. Odvolací soud rovněž doplnil dokazování o revizní znalecký posudek za účelem stanovení výše slevy, přičemž dospěl k závěru, že žalované vznikl z titulu vadného plnění nárok na slevu z kupní ceny ve výši cca 400 000 Kč.

Pokud žalobkyně v řízení uvedla, že nad rámec smlouvy dodala žalované a žalovaná převzala (a žalobkyni nevrátila) nakládací lopatu, uchycenou na rameni se zvýšeným výsuvným zdvihem, paletizační vidle a autorádio, jde podle posouzení odvolacího soudu o bezdůvodné obohacení na straně žalované, které dle znaleckého ocenění činí cca 400 000 Kč a toto plnění lze považovat za kompenzaci nároku na slevu v téže výši.

Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatku kupní ceny včetně příslušenství je důvodný.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky závisí rozhodnutí odvolacího soudu na řešení otázky, zda vlastnost předmětu koupě, která není v kupní smlouvě výslovně uvedena a která zvyšuje kvalitu a užitnou hodnotu předmětu koupě, a dále dodávka přídavného zařízení k předmětu koupě mohou být kompenzovány proti prokázanému nároku na slevu z kupní ceny, a to za situace, kdy tato skutečnost nebyla předmětem řízení a kompenzační námitka nebyla výslovně uplatněna. Podle mínění dovolatelky nebyla tato otázka v rozhodovací praxi soudů dosud řešena a odvolací soud postupoval v rozporu s obecně závaznými právními předpisy.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení procesní vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodoval-li o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že předmět kupní smlouvy dodala s ramenem se zvýšeným zdvihem a s paletizačními vidlemi a autorádiem, tedy o nároku, který nebyl předmětem soudního řízení. Tvrdí, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí posoudil jako bezdůvodné obohacení i dodání zařízení k předmětu koupě, které žalovaná nepožadovala ani nepotřebovala, a za bezdůvodné obohacení považoval i dodání samostatné věci, která byla pouze příslušenstvím věci hlavní. Kromě toho odvolací soud podle dovolatelky pochybil, spočívalo-li podle jeho názoru bezdůvodné obohacení ve finanční hodnotě plnění, a nikoli ve vrácení poskytnutého plnění. Podle dovolatelky tak došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému vyřešení otázky hmotného práva, které pak vedlo i k nesprávnému rozhodnutí ve věci.

Dovolatelka s postupem odvolacího soudu týkajícím se údajného kompenzačního nároku žalobkyně a se závěrem o oprávněnosti nároku žalobkyně na doplatek kupní ceny nesouhlasí. Tvrdí, že si není vědoma toho, že by žalobkyně v některém ze svých písemných podání či ústních přednesů upravila žalobní tvrzení a že by případný nárok na úhradu plnění dodaných nad rámec smluvních ujednání započítala oproti jejímu nároku. Pakliže žalobkyně svůj kompenzační nárok nevymezila ani nezdůvodnila, nemohlo dojít v řízení ani k jeho prokázání. Pokud tedy odvolací soud kvalifikoval nesprávně zhodnocený nárok na vydání bezdůvodného obohacení jako kompenzační námitku proti prokázanému nároku žalované na slevu z kupní ceny, aniž žalobkyně provedla úkon směřující k započtení těchto pohledávek a aniž se tímto případným nárokem zabýval soud prvního stupně, porušil podle dovolatelky zásadu dvojinstančnosti řízení a zásadu rovnosti stran, stejně jako právo žalované na spravedlivý proces.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně s námitkami dovolatelky nesouhlasí. Podle jejího názoru jsou závěry odvolacího soudu jednoznačné a vyplývají z provedených důkazů a tvrzení stran. Poukazuje na to, že při jednání u odvolacího soudu dne 26. 5. 2015 v návaznosti na předložený znalecký posudek a výslech znalce požadovala, aby hodnota vícedodávek byla zohledněna v rámci hodnoty stroje a uplatněna jako obrana proti nároku žalované. Z tohoto jejího procesního úkonu vyplývá kompenzační námitka, kterou uplatnila proti nároku žalované na slevu z kupní ceny, odvolací soud tuto její námitka přijal a vyšel z ní při rozhodování. Takový postup je podle ní zcela v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle přesvědčení žalobkyně nedošlo ani k porušení zásad dvojinstančnosti řízení a rovnosti stran. Proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.2013 (dále jen „“).

Dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a odvolací soud se při řešení otázky započtení pohledávek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. větu první ). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou (dovolací důvod dle ).

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , , zrušeného ke dni 1. ledna 2014 (dále jen „obč. zák.“) mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Podle ustanovení § 581 obč. zák. započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí (odstavec 1). Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná (odstavec 2). Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2 (odstavec 3). Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině (odstavec 4).

Podle ustanovení vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

Započtení (kompenzace) je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek dlužníka a věřitele, jímž odpadá dvojí splnění vzájemných pohledávek. Ustanovení § 580 obč. zák. vymezuje předpoklady, při jejichž splnění k započtení dochází. Mezi základní předpoklady započtení tak patří vzájemnost pohledávek (musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak), stejný druh plnění, způsobilost pohledávek k započtení a právní úkon směřující k započtení (jednostranný či dvoustranný). Jiné (další) předpoklady (tedy ani právní kvalifikaci započítávané pohledávky) zákon pro započtení nevyžaduje. K zániku peněžitých pohledávek v rozsahu, v němž se kryjí, dochází okamžikem, kdy se pohledávky setkaly (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , či jeho rozsudky ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ). K zániku závazku započtením tak nedochází automaticky, jakmile se pohledávky setkaly, ale teprve – pomineme-li dohodu o započtení – na základě kompenzačního projevu jednoho z účastníků adresovaného druhému účastníku. Forma pro tento právní úkon není zákonem stanovena (postačuje tedy i ústní projev), tento právní úkon musí splňovat obecné náležitosti stanovené v § 34 a násl. obč. zák. a z jeho obsahu musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce druhého účastníka (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. ). Při zápočtu dospělých pohledávek je okamžikem jejich setkání okamžik splatnosti pohledávky později splatné; v tomto okamžiku (při splnění dalších zákonných předpokladů) dojde k zániku pohledávek následkem započtení, a to v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. ).

Odvolací soud však při řešení otázky zániku pohledávek v důsledku jejich jednostranného zápočtu ze strany žalované v souladu s ustanoveními § 580 a 581 obč. zák. a se shora uvedenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu nepostupoval.

Podle zjištění soudů žalovaná dopisem ze dne 15. 2. 2006 (tj. před podáním žaloby) učinila vůči žalobkyni jednostranný úkon směřující k započtení své pohledávky na zaplacení slevy z kupní ceny v částce 400 000 Kč proti pohledávce žalobkyně na doplacení kupní ceny ve výši 1 340 000 Kč; započtení bylo provedeno proti části pohledávky ve výši 400 000 Kč a žalovaná zaplatila z vyúčtovaného doplatku kupní ceny částku 940 000 Kč. O provedení tohoto zápočtu nebylo mezi účastnicemi řízení sporu. Na rozdíl od závěru soudu prvního stupně o tom, že pohledávka žalované na zaplacení požadované slevy z kupní ceny není důvodná, a proto uvedený zápočet nezpůsobil zánik pohledávek, posoudil odvolací soud nárok žalované na slevu z kupní ceny jako oprávněný.

Pokud účinkům jednostranného zápočtu ze strany žalované ze dne 15. 2. 2006 nebránila další skutečnost ve smyslu § 580 a 581 obč. zák. (což se ze zjištění soudu prvního stupně ani odvolacího soudu nepodává), pak z výše uvedeného vyplývá, že žalobní pohledávka na zaplacení nedoplatku kupní ceny v částce 400 000 Kč zanikla tímto započtením. Jestliže odvolací soud zánik nároku žalobkyně na doplacení kupní ceny započtením zcela ignoroval a žalobou uplatněný nárok na zaplacení doplatku kupní ceny žalobkyni přiznal, rozhodl v rozporu s ustanoveními § 580 a 581 obč. zák. a rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Kromě toho je však třeba odvolacímu soudu vytknout nesprávnost jeho úvahy, podle níž pohledávku žalované na slevu z kupní ceny kompenzoval s pohledávkou žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

Z výše uvedeného vyplývá, že úkon směřující ke kompenzaci pohledávek může učinit pouze účastník (srov. obč. zák. a ), a není-li tu takový úkon, nemá soud oprávnění sám vzájemné pohledávky účastníků zúčtovat (kompenzovat), jak se stalo v souzené věci. Jestliže proto odvolací soud považoval zjištěné bezdůvodné obohacení na straně žalované za kompenzaci nároku na slevu z kupní ceny, aniž však zjistil, že by některá z účastnic právní úkon směřující k započtení učinila, je námitka dovolatelky o absenci právního úkonu žalobkyně, který by směřoval k započtení, zcela opodstatněná. Pokud žalobkyně uvádí, že při jednání u odvolacího soudu dne 26. 5. 2015 požadovala, aby hodnota vícedodávek byla zohledněna v rámci hodnoty stroje a uplatněna jako obrana proti nároku žalované a že z tohoto jejího procesního úkonu vyplývá kompenzační námitka, kterou uplatnila proti nároku žalované na slevu z kupní ceny, odvolací soud tuto její námitka přijal a vyšel z ní při rozhodování, pak takové skutečnosti z protokolu o jednání před odvolacím soudem (č.l. 267 spisu) nevyplývají, jelikož se z něho pouze podává, že žalobkyně navrhla doplnit dokazování o stanovení hodnoty paletizačních vidlí a autorádia.

Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v , a b) a , ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. druhou větu ), bez nařízení jednání ( věta první ) zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v závislých výrocích o nákladech za řízení před soudy obou stupňů); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jej ve vyhovující části výroku ve věci samé (a v souvisejících výrocích o nákladech řízení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( část první věty za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 5. 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu