Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1209/2016

20 Cdo 1209/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněných a) JUDr. J. S., H. B., b) H. S., H. B., c) Ing. T. V., H. B., d) Ing. M. V., H. B., e) Ing. J. V., L., f) V. V., L., všech zastoupených JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, sídlem Pod vilami 747/10, Praha 4, proti povinné ELSTAV spol. s r.o., sídlem Chudenická 1059/30, 100 00 Praha 10, identifikační číslo 49284126, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4, pro 442 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Miloše Dvořáka, Exekutorský úřad Sokolov, pod sp. zn. 041 EX 529/12, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. -146, takto: Dovolání se odmítá.

Městský soud v Praze změnil napadeným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2015, č. j. -135, kterým byla zastavena exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 8. 2012, č. j. -135 podle tak, že se exekuce nezastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady exekuce, o nichž soudní exekutor rozhodl pravomocným příkazem k úhradě, povinný dosud neuhradil, a tudíž podle exekučního řádu pro zastavení exekuce důvod dán není.

Ve včasném dovolání povinná vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil, a jeho přípustnost spatřuje v posouzení otázek, které podle jejího názoru dosud nebyly dovolacím soudem řešeny; a to zaprvé, zda v rámci řízení o zastavení exekuce je soud povinen přezkoumávat již pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce, a za druhé, zda plnění peněžité povinnosti třetí osobou, jež má za následek zastavení exekuce co do vymáhané pohledávky podle , vytváří ohledně exekutorovy odměny nárok pouze ve smyslu Podle názoru dovolatelky exekutorova odměna správně vypočítána nebyla vzhledem k zastavení exekuce pro zmíněné splnění povinnosti osobou třetí, o čemž měl rozhodnout soud, u něhož zahájila řízení o zastavení exekuce.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 ), dále jen „ “, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 31. 8. 2015, a dospěl k závěru, že není přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí na vyřešení dovolatelkou namítaných otázek hmotného nebo procesního práva nespočívá.

K doložení přípustnosti formulované otázky dovolatelka povýtce míjí, co bylo předmětem odvolacího řízení; totiž zda exekuce měla být zastavena, jak dovodil soud prvního stupně, či nikoli, k čemuž dospěl soud odvolací.

Jest souhlasit s odvolacím soudem, že exekutor má legitimaci k odvolání, pakliže nebylo – při zastavení exekuce – rozhodnuto [viz , , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ex. ř.] také o jeho nákladech (exekuce), k čemuž rozhodnutím soudu prvního stupně vskutku došlo. Tato legitimace však postačí nikoli pro přezkum samotného rozhodnutí o zastavení exekuce, nýbrž jen k oponentuře proti chybějícímu výroku o nákladech exekuce, což se zjevuje zejména v situaci, kdy soud prvního stupně exekuci zastavil pro nemajetnost povinné ( ), a to byť tak učinil na návrh účastníků ( ex. ř.). Pakliže odvolací soud rozhodl, že „se exekuce nezastavuje“, z tohoto rámce sice formálně vybočil, nicméně soudnímu exekutorovi – jinak – vyhověl, neboť tím spornou otázku jeho nákladů (exekuce) vrátil zpět k posouzení v další fázi exekučního řízení, a to – což je v dané dovolací věci určující – aniž by ji sám jakkoli otevřel.

Jinak řečeno, odvolací soud se nikterak nepotřeboval vyjadřovat k otázkám, které dovolatelka nyní předkládá dovolacímu soudu, soustředěn zásadně k ustanovení § 55a ex. ř.

Z toho plyne, že na dovolatelkou předestřených právních otázkách (též dovolacích důvodech ve smyslu ustanovení , 2 a 3 ) napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, což jest klást naroveň tomu, jako kdyby žádné – z pohledu ustanovení relevantní – otázky ku podpoře přípustnosti dovolaní nevznesla.

Z ustanovení se pak podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí ( ), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a). Podle ustanovení dovolání, které takový údaj neobsahuje, může být o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; přitom podle ustanovení se v dovolacím řízení nepoužije ustanovení .

Povinnost doložit přípustnost dovolání tak splněna není. Dovolatelka – pouze – žádá dovolací soud, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, čímž ale míjí účel dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku.

Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle odmítl, a podle ustanovení tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2016

JUDr. Vladimír K ů r k a předseda senátu