Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 13/2016

4 Tz 13/2016-14

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M.Ch.

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013,

byl porušen zákon

v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ch.

Napadené usnesení

se zrušuje.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci

se přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněného M. Ch. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání M. Ch. pro zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.

Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Ch. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vyslovil svůj nesouhlas s postupem státní zástupkyně krajského státního zastupitelství při rozhodování o stížnosti obviněného podané proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020, o zahájení trestního stíhání. V rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že policejní orgán s dozorovou státní zástupkyní konzultoval nejen plánovaný obsah usnesení o zahájení trestního stíhání, ale předložil státní zástupkyni rovněž nástin takového rozhodnutí, v návaznosti na nějž tato neakceptovala názor policejního orgánu o naplnění znaku „opětovně“ ve smyslu § 265 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ale naopak sdělila svůj názor, že bude třeba právní kvalifikaci přizpůsobit zjištění značného prospěchu získaného nelegálním obchodem, což také bylo v konečné verzi policejním orgánem uplatněno. Podle názoru ministra spravedlnosti je tedy zřejmé, že aktivitu dozorové státní zástupkyně před vydáním usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. lze označit za souhlas s vydáním rozhodnutí v konkrétní podobě.

Aktuální znění trestního řádu v § 146 odst. 2 písm. a) jednoznačně stanoví, že policejní orgán, poté, co uplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám, předloží stížnost, které sám nevyhověl podle odstavce 1, k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž dal tento státní zástupce souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

Ministr spravedlnosti je přesvědčen, že o stížnosti obviněného tak měl v posuzované věci rozhodnout státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jenž je v řízení vedeném podle trestního řádu nadřízeným státním zástupcem vůči dozorující státní zástupkyni. S ohledem na výše uvedené byl tedy postupem Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, při rozhodování o stížnosti obviněného, směřujícího do rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání v předmětné trestní věci porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. V daném případě pochybila dozorová státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, neboť s ohledem na svůj předcházející postup měla stížnost společně se spisovým materiálem v souladu s citovaným ustanovením trestního řádu postoupit k rozhodnutí Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, což neučinila, a citované zákonné ustanovení nerespektovala.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Ch. ve vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Smyslem citovaného ustanovení je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení.

V posuzované trestní věci vykonávala dozor nad přípravným řízením státní zástupkyně krajského státního zastupitelství. Ta by byla podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušná k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, nicméně pouze za předpokladu, že by policejní orgán rozhodl samostatně bez toho, že k rozhodnutí měl souhlas nebo pokyn státní zástupkyně vykonávající dozor nad přípravným řízením. V dané věci však nebyla k rozhodnutí o stížnosti obviněného příslušná dozorující státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, a to proto, že v rámci přezkumného řízení bylo zjištěno, že dozorová státní zástupkyně ve věci vypracovala dne 19. 7. 2013 úřední záznam, z jehož obsahu mimo jiné vyplynulo, že s ní policejní orgán na Krajském státním zastupitelství v Brně - pobočce ve Zlíně, konzultoval nejen plánovaný obsah usnesení o zahájení trestního stíhání, ale předložil státní zástupkyni rovněž nástin takového rozhodnutí, který je založen na č. l. 365 – 375 dozorového spisu. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství neakceptovala názor policejního orgánu o naplnění znaku „opětovně“ ve smyslu § 265 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, naopak sdělila policejnímu orgánu svůj názor, že bude třeba právní kvalifikaci přizpůsobit zjištění značného prospěchu získaného nelegálním obchodem, což také bylo v konečné verzi policejním orgánem uplatněno. Z výše popsaných skutečností je zřejmé, že aktivitu dozorové státní zástupkyně před vydáním usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. lze označit za souhlas s vydáním rozhodnutí v konkrétní podobě, které bylo posléze napadeno stížností obviněného. V daném ohledu se proto Nejvyšší soud plně ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti, coby podatele stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšší soud je toho názoru, že výše uvedená vyjádření státní zástupkyně lze pokládat za její předchozí souhlas s rozhodnutím policejního orgánu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. za souhlas s usnesením o zahájení trestního stíhání. Státní zástupkyně tímto projevila svůj právní názor, kterým v podstatě sdělila policejnímu orgánu, že může zahájit trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., a pokud tak policejní orgán učiní, nebude to proti vůli státní zástupkyně, zejména bude-li akceptován její názor stran naplnění kvalifikovaného znaku skutkové podstaty.

Lze tedy uzavřít, že policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání za situace, kdy již dopředu od dozorující státní zástupkyně věděl, že zamýšlené usnesení jí bude akceptováno. Dozorující státní zástupkyně rozhodla pak o stížnosti obviněného za okolností, kdy vůči policejnímu orgánu fakticky vyjádřila své kladné stanovisko k zamýšlenému usnesení již před tím, než bylo vydáno.

Nejvyšší soud odkazuje rovněž na závěry Nejvyššího soudu o stížnostech pro porušení zákona ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 94/2012, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 11/2013, a ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 32/2013, se kterými je třeba se ztotožnit a aplikovat je i na uvedený případ.

Pro úplnost zbývá dodat, že za „souhlas“ ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. lze považovat nejen úkon státní zástupkyně takto výslovně označený a vyžadovaný (např. podle § 76 odst. 1, § 79 odst. 1, § 79a odst. 1, § 79c odst. 2, § 83b odst. 1 tr. ř. a dalších ustanovení), ale obdobně též další úkony státní zástupkyně, jimiž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Takový souhlas pak může být rovněž obsažen i v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozoru státní zástupkyně nad zachováváním zákona v přípravném řízení (§ 157 odst. 2, § 174 tr. ř.).

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v případě projednávané trestní věci byl podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k projednání a rozhodnutí o stížnosti obviněného M. Ch. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020, příslušný státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, nikoli státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 6 KZV 38/2013, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ch. Nejvyšší soud dále zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o stížnosti obviněného M. Ch. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 30. 8. 2013, č. j. ÚOOZ-844/TČ-2012-290020.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 4. 2016

JUDr. Jiří Pácal

předseda senátu

Vyhotovil:

JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.