Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5000/2015

30 Cdo 5000/2015

U S N E S E N Í

E. R.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 100 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. - 175, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zaplacení uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady nemajetkové újmy, která jí jako povinné měla vzniknout nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. a u soudního exekutora Vratislava Pospíšila, Exekutorského úřadu v Ústí nad Labem, pod sp. zn. 0136 EX 225/10, když jednak soudní exekutor vydáním exekučního příkazu k prodeji nemovitosti a současně exekučního příkazu k přikázání pohledávky z účtu peněžního u pro bagatelní částku nerespektoval princip přiměřenosti, jednak bylo řízení zatíženo průtahy. Žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že tvrzení o vydání exekučního příkazu k prodeji nemovitosti se ukázalo nepravdivým a celková délka řízení byla přiměřená, takže nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). K. toho podle odvolacího soudu nemohla žalobkyně jako povinná utrpět žádnou psychickou újmu, neboť nebyla ve stavu nejistoty stran výsledku předmětného řízení, nadto byla vymáhána bagatelní částka a žalobkyně již z exekučního titulu věděla, kolik činí vymáhaná částka.

Rozsudek odvolacího soudu, a to ve všech jeho výrocích, napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním.

Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl dovolání dílem jako nepřípustné, dílem pro vady.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odstavec 6).

Argumentace dovolatelky, že řízení bylo zatíženo průtahy soudu, který nekonal, či že soudní exekutor pro bagatelní částku vydal exekuční příkaz k prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně v hodnotě přesahující 10 000 000,- Kč, přípustnost dovolání založit nemůže ( a odst. 6 ), neboť tím dovolatelka nepřípustně zpochybňuje skutkový stav, ze kterého odvolací soud v napadeném rozhodnutí vycházel. Dovolatelka přitom ve vazbě na tuto argumentaci nijak nevymezuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, ani to, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 3 ).

Uvádí-li dovolatelka, že „přípustnost dovolání vyplývá ze skutečnosti, že odvolací soud se při svém rozhodnutí, co je a co není nepřiměřená délka exekučního řízení, a při aplikaci kritérií, které jsou příkladmo uvedené v až e) , odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, rovněž tím nijak nevymezuje důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení věci ( a odst. 3 ).

Krom toho dovolatelka označuje toliko judikaturu, která se zabývá otázkou výše přiměřeného zadostiučinění. Na otázce výše zadostiučinění přitom napadené rozhodnutí nezáviselo, neboť touto se odvolací soud vůbec nezabýval, když dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu vůbec nedošlo. V důsledku toho není v dovolání ve smyslu uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Tento zákonný požadavek přitom vychází z účelu dovolacího řízení, tj. sjednocení judikatury obecných soudů. Tato vada nevymezení přípustnosti, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyla dovolatelem odstraněna v zákonné lhůtě ( a ).

Obdobně dovolatelka neformuluje žádnou právní otázku a nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání, uvádí-li, že „rozhodnutí je zjevně nespravedlivé, jestliže soud nedošel k závěru o nesprávném úředním postupu a nepřiznal ani základní nárok v podobě konstatování porušení práva.

Argumentace dovolatelky tím, že samotné zahájení exekučního řízení je podstatným zásahem do práv žalobkyně, se míjí s důvody napadeného rozhodnutí, neboť při závěru o neexistenci odpovědnostního titulu rozhodnutí nezáviselo na vyřešení otázky, zda žalobkyni v důsledku exekuce nějaká újma vznikla. V řízení rovněž nebylo tvrzeno, a ani jinak nevyšlo najevo, že by rozhodnutí o nařízení exekuce bylo nezákonné.

Namítá-li dovolatelka, že „nebylo soudy nikterak vzato v úvahu, že se žalobkyně opakovaně domáhala odstranění průtahů v řízení“, opět pomíjí, že odvolací soud dospěl k závěru, že celková délka řízení byla přiměřená. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, která představuje nesprávný úřední postup ve smyslu věta druhá a třetí , hledí na řízení jako celek, tj. celková délka řízení [ ] se nahlíží optikou kritérií uvedený v až e) se závěrem o její přiměřenosti či nepřiměřenosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. n. ). To samé platí i o výhradě dovolatelky týkající se doručování rozhodnutí soudu. Ani v této souvislosti nelze z dovolání seznat řádné vymezení dovolacího důvodu a přípustnosti dovolání.

Námitky žalobkyně vytýkající odvolacímu soudu vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle jen tehdy, pokud je dovolání přípustné.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ). Tato vada dovolání, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyla dovolatelem odstraněna v zákonné lhůtě ( a ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu