Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5476/2015

U S N E S E N Í

doc. akad. arch. V. S.

,

zastoupeného JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1722/16, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 1 406 720 156,85 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2013, č. j. -46, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 12. 2013, č. j. -46, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2013, č. j. -37, kterým byla odmítnuta žaloba o náhradu škody ve výši 1 406 720 156,85 Kč.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Žalobce dovolání sám sepsal a podepsal dne 8. 4. 2014, soudu prvního stupně bylo doručeno dne 10. 4. 2014. Poté, co byl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (č. l. 54), požádal žalobce, aby mu byl advokát ustanoven (č. l. 56). Žádost žalobce o ustanovení zástupce však byla soudem prvního stupně zamítnuta (usnesení soudu prvního stupně č. j. -78) a usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti odvolací soud potvrdil (usnesení odvolacího soudu č. j. -89). Žalobce byl následně soudem prvního stupně znovu vyzván, aby si ve lhůtě patnácti dnů zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (usnesení soudu prvního stupně č. j. -93).

Ve stanovené patnáctidenní lhůtě zaslal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce soudu plnou moc pro dovolací řízení a dovolání sepsané a podepsané zvoleným advokátem (č. l. 95 a 97). V dovolání podaném právním zástupcem je pouze uvedeno, že žalobce „odůvodňuje své dovolání shodně jako v podání učiněném … dne 10. 4. 2014“.

Podle ustanovení odst. 1 musí být dovolatel (až na výjimky uvedené v ) zastoupen advokátem.

Podle ustanovení § 241 odst. 4 musí být dovolání (opět s výjimkami uvedenými v § 241) sepsáno advokátem.

Podle ustanovení se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v .

Podle ustanovení věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Důvodová zpráva k novele (k ) k uvádí: „V ustanovení zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“

Z ustanovení vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu. K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. ).

Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje, popřípadě aby na dovolání podané samotným účastníkem odkázal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. ).

Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v věty první , neboť ve lhůtě pro podání dovolání nebylo advokátem doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného žalobce ze dne 8. 4. 2014 nelze vzhledem k ustanovení přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Nadto Nejvyšší soud upozorňuje, že podání ze dne 8. 4. 2014 sepsané samotným žalobcem neobsahuje zákonné náležitosti vyžadované ustanovením (vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání). Tento nedostatek náležitostí by musel vést k odmítnutí dovolání i v případě, že by Nejvyšší soud (nebýt ustanovení ) k podání samotného žalobce mohl přihlédnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu