Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 982/2016

28 Cdo 982/2016

U S N E S E N Í

AQUAPALACE a. s.,

Obci Čestlice

se sídlem v Čestlicích, Pitkovická 17, IČO 002 40 125, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. -235, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované, které podle svého obsahu směřuje proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. -235, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 18. 3. 2015, č. j. -215, ve výroku o zamítnutí žaloby žalované na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. , není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu - skutečnost, že po skončení řízení byl vyhotoven znalecký posudek stanovující cenu věci (zde výši obvyklého nájemného) jinou částkou, než jakou byla oceněna v nalézacím řízení, není důvodem pro obnovu řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. , ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. , či ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. ), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K námitkám dovolatelky, že „je obcí s minimálním administrativním aparátem, a nedisponuje zaměstnanci, kteří by byli po odborné stránce dostatečně vybaveni tak, aby měli schopnosti a možnosti posoudit správnost závěrů znaleckého posudku“, a že „zástupkyně dovolatelky nebyla odborníkem v oceňování nemovitostí a stanovení výše obvyklého nájemného z pozemků, v důsledku čehož nemohla namítat případnou nesprávnost znaleckého posudku“, tudíž přihlédnout nelze, neboť dovolatelka měla již v nalézacím řízení možnost namítat případnou nesprávnost znaleckého posudku, uvádět skutečnosti ovlivňující výši obvyklého nájemného, případně navrhnout vypracování nového znaleckého posudku, což mimo jiné dokazuje i to (jak sama uvedla), že v rámci jiného řízení vedeného mezi účastníky u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , si nechala vypracovat znalecký posudek ke stanovení výše obvyklého (tržního) nájemného za užívání stejných pozemků; žádnou z výše uvedených možností však dovolateka v nalézacím řízení, jak z obsahu tohoto spisu vyplývá, nevyužila, nevznesla proti soudem vyžádanému znaleckému posudku žádné námitky a vyslovila s ním souhlas.

Pokud pak dovolatelka namítá, že „by za existence znaleckého posudku vypracovaného Českým vysokým učením technickým v Praze, Fakultou stavební - Znaleckým ústavem, Institutem soudního znalectví“, na který odkazuje v dovolání, „nebyla ochotna akceptovat uzavření soudního smíru“, je možno poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, sešit č. 3, pod označením SJ 45/2003, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. , v nichž byl zaujat závěr, že „o obnově řízení, které skončilo schválením účastníky uzavřeného smíru ( , ve znění účinném před 1. 1. 2001 - nyní jde o ) lze uvažovat tehdy, jestliže je coby nová namítána skutečnost, jež byla-li by soudu známa v okamžiku, kdy o schválení smíru rozhodoval, by smír pro rozpor s právními předpisy neschválil ( ); není rozhodné, zda by účastník vzhledem k existenci nové skutečnosti (v tomto případě k existenci nového znaleckého posudku) smír neuzavřel, nýbrž jen to, zda se zřetelem k ní lze očekávat, že by soud smír neschválil ( ). O obnově řízení, které skončilo schválením účastníky uzavřeného smíru, lze proto uvažovat jen tehdy, jestliže je namítána (coby nová) skutečnost, jež byla-li by soudu známa v okamžiku, kdy o schválení smíru rozhodoval, by smír (oproti rozhodnutí původnímu) neschválil, přičemž by tak mohl učinit jen v případě, že by dospěl k závěru, že uzavřený smír - právě vzhledem k existenci této skutečnosti - je právním úkonem, jenž je v rozporu s právními předpisy ( ). Soudní judikatura i komentářová literatura je zajedno v tom, že povaze smíru, který předpokládá svobodně formulovanou a vyjádřenou vůli účastníků řízení, sledující zájem konkrétní právní vztah upravit autonomně mimo vlastní rozhodovací vliv soudu, odpovídá to, že k rozhodnutí soudu, zda smír schválit či nikoli, není zásadně potřebné provádět dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v takovém rozsahu, jaký je nutný pro autoritativní rozhodnutí soudu ve věci samé. Soud smír neschválí tehdy, je-li v rozporu s právními předpisy, tj. s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů ( násl. obč. zák.), nebo pomíjí-li náležitosti úkonů, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.)“.

Námitka dovolatelky, jíž vyjádřila nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že „při úvaze o schválení smíru soudu nepřísluší zkoumat, zda uzavřením smíru nedochází k porušení zákona o obcích“, taktéž přípustnost dovolání nezakládá, neboť ohledně ní dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředložila žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. dubna 2016

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu