Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 936/2016

29 Cdo 936/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Josefem Cupkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, PSČ 120 00, proti žalovanému E. P., zastoupenému JUDr. Marií Doležalovou, advokátkou, se sídlem ve Šťáhlavech, Na Parníku 107, PSČ 332 03, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2008, č. j. -92, takto:

Odůvodnění

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. srpna 2008, č j. -92, k odvolání žalovaného (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 15. února 2007, č. j. -37, jímž Krajský soud v Plzni zamítl „návrh“ na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod „č. j. “.

Odvolací soud – cituje ustanovení a , (dále jen „ “) – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož „všechny žalovaným navrhované důkazy jím mohly být navrženy již v řízení před soudem prvního stupně o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Nejedná se o důkazy, o kterých se dozvěděl nebo mohl dozvědět až po skončení uvedeného řízení, ani o důkazy, které jím byly navrhovány, ale nemohly být v řízení o námitkách provedeny“.

Současně doplnil, že „je právně významná i ta okolnost, že důkazy, jež by jinak splňovaly podmínky a b) , by mohly být důvodem obnovy jen za splnění předpokladu, že mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí“. V daném případě tomu tak není, neboť žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesl (jen) námitky, podle nichž jednak směnku nepodepsal (tato námitka by byla právně relevantní, prokázal-li by žalovaný, že podpis výstavce směnky vlastní není jeho podpisem), jednak „všechny náklady spojené s vyřizováním pasu, cestovného a ostatních víz hradil z vypůjčené finanční částky od M. Č. a průvodkyně zájezdu žalovanému odmítla půjčit jakoukoli částku v Hongkongu a pomoc s vyřízením dokladů pro návrat do České republiky“ (tato námitka – pokračoval dovolací soud – postrádá smysl a je „nedostatečně určitá“, neobsahuje vylíčení směnečné dohody a je neprojednatelná).

Jelikož „veškeré důkazy, které žalovaný navrhl v řízení o obnově, nesměřovaly k prokázání jeho námitkového tvrzení, že směnku nepodepsal, nýbrž k prokázání okolností, za kterých směnku podepsal“ (tj. k prokázání skutečností, které nebyly vymezeny včasnými a odůvodněnými námitkami žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu), shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně žalobu neopodstatněnou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , maje napadené rozhodnutí po právní stránce za zásadně významné a namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (srov. dovolání č. l. 213 - 215 a „opravu dovolání“ – č. l. 217 - 218 a č. l. 228).

Podle dovolatele soudy nižších stupňů „nijak neodůvodnily závěr“ o tom, že žalovaným navrhované důkazy mohly být navrženy již v řízení před soudem prvního stupně o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Opakuje, že se soudy při rozhodování o směnečném platebním rozkazu nezabývaly „plnou mocí a zastoupením žalobce a plnou moc považovaly za řádnou“; přitom poukazuje na plnou moc z 25. dubna 2002, kterou žalobce udělil JUDr. Cupkovi k „zastupování ve věci vymáhání směnečné pohledávky“, aniž bylo uvedeno, které konkrétní věci se plná moc týká.

Konečně doplňuje, že adresy a výpovědi svědků o okolnostech podpisu směnky získal až po dalším pátrání a setrvává na tvrzení, podle něhož směnku podepsal „pod nátlakem a v tísni“.

Žalobce má za to, že žalovaný uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (nezpochybňuje správnost právního posouzení věci, nýbrž tvrdí existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci) a současně zastává názor, podle něhož předcházející řízení (rozuměj řízení vedené pod sp. zn. ) žádnou vadou, která „by mohla způsobit nesprávné právní posouzení věci“, postiženo není.

K rozhodnutí o dovolání byl spis nově předložen Nejvyššímu soudu (poté, co byl původně dne 17. března 2009 vrácen soudu prvního stupně – viz č. l. 122) dne 29. února 2016.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, může být přípustné jen podle ustanovení , avšak (prostřednictvím odkazu na ustanovení , obsaženého v ustanovení ) jen ve spojení s ustanovením (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam).

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá výslovně (jen) za použití dovolacího důvodu podle ustanovení , je zcela zjevné, že již proto nemůže být dovolání přípustné.

Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, odpovídá závěrů formulovaným Nejvyšším soudem v důvodech usnesení ze dne 23. října 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 22. ledna 2015, sp. zn. .

Konečně není pochyb ani o tom, že (objektivní) nepřípustnost dovolání v dané věci plyne z ustanovení , když rozsudkem ze dne 26. listopadu 2004, č. j. -33, Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz, jímž označený soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4.860,- Kč s 6% úrokem od 26. října 2003 do zaplacení a náklady řízení. V poměrech dané věci tak dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, jehož (původním) předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl jako nepřípustné ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalobce v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 10. června 2013). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší zástupci žalobce odměna podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „advokátní tarif“).

Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“ (k tomu, že rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení není rozhodnutím „ve věci samé“, srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), takže zástupci žalobce přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny [§ 11 odst. 1 písm. k), odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu]; srov. obdobně např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (přímo ve vztahu k obnově řízení uzavřel Nejvyšší soud shodně již v usnesení ze dne 29. července 1999, sp. zn. ).

Náhrada účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení tak činí 1.050,- Kč [paušální sazba odměny advokáta ve výši 750,- Kč + paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby výdajů 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu)].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. března 2016

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu