Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4337/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně O. S., zastoupené JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Legerova 1830/44, PSČ 120 00, proti žalovaným 1)M. M., zastoupenémuMgr. Danielem Tetzeli, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vápencová 569/13, PSČ 147 00, a 2)M. S., o zaplacení 190.432 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.15 C 121/2002, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. -444, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. června 2014, č. j. -396, uložil prvnímu a druhému žalovanému zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 157.750 Kč a 32.692 Kč s 8 % úrokem z prodlení od 12. června 2001 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání obou žalovaných rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Jde přitom v pořadí již o třetí rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci samé. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č. j. -218, jímž ve vztahu k prvnímu a druhému žalovanému potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. května 2006, č. j. -179, o zamítnutí žaloby, zrušil (k dovolání žalobkyně) spolu s rozsudkem soudu prvního stupně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. dubna 2010, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Následně Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 16. března 2011, č. j. -274, ve znění usnesení ze dne 6. června 2011, č. j. -284, který (k odvolání žalovaných) zrušil Městský soud v Praze (pro nepřezkoumatelnost) usnesením ze dne 18. října 2012, č. j. -333.

Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle , neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož vznikne-li akciové společnosti v důsledku jednání člena představenstva v rozporu s péčí řádného hospodáře povinnost zaplatit bývalé zaměstnankyni náhradu mzdy a není-li akciová společnost schopna tuto povinnost splnit, nelze vázat vznik ručení člena představenstva za závazky společnosti podle , obchodního zákoníku, na uhrazení dluhu vůči bývalé zaměstnankyni, je v souladu se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v předchozím (kasačním) rozhodnutí (rozsudku sp. zn. ), jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 23. října 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 65/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudek ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. ).

Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka, podle které povinnost zaplatit náhradu mzdy nelze považovat za škodu vzniklou společnosti, protože nebýt neplatného rozvázání pracovního poměru, musela by společnost platit zaměstnankyni mzdu. Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, základním pojmovým znakem mzdy je, že přísluší za vykonanou práci; nemá-li poskytnuté plnění žádnou vazbu na vykonanou práci, nejedná se o mzdu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 28/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Naopak účelem náhrady mzdy, k jejímuž zaplacení byl zavázán zaměstnavatel žalobkyně (společnost AIR CENTRAL, a. s., jejímž členem představenstva byl i dovolatel), je reparovat zaměstnanci újmu, kterou utrpěl v důsledku toho, že zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době přestal v rozporu se zákonem přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, ačkoliv zaměstnanec trval na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, a byl připraven, ochoten a schopen konat práci podle pracovní smlouvy (stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Argumentuje-li dovolatel, že „náhrada mzdy je jakýmsi ekvivalentem mzdy“, kterou by musela společnost „tak jako tak žalobkyni zaplatit“, přehlíží (ustálenou judikaturou reflektovaný) rozdíl mezi náhradou mzdy, kdy za vyplacené prostředky se zaměstnavateli nedostane žádného protiplnění, a mzdou, za kterou zaměstnavatel dostává protiplnění v podobě vykonané práce.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2016

JUDr. Petr Šuk předseda senátu