Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4995/2015

U S N E S E N Í

a) T. H.,

a

b) Z. H.,

obou zastoupených Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem se sídlem v Čáslavi, Žižkovo náměstí 2, proti žalovanému

Mgr. J. K.,

zastoupenému Mgr. Markétou Španihelovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 2466/15a, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č. j. -261, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 24 849 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců Mgr. Ing. Pavla Bezoušky.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Kutné Hoře („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. listopadu 2014, č. j. -162, ve znění usnesení ze dne 1. října 2015, č. j. -293, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v katastrálním území a obci K. H., a to k pozemku parc. č. 236 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova, objekt k bydlení, a dále k pozemku parc. č. 273/1 – zahrada. Rozhodl, že výlučnými vlastníky nemovitostí se stávají žalobci Mgr. T. H. a Mgr. Z. H. Uložil žalobcům, aby zaplatili žalovanému vypořádací podíl ve výši 1 035 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 22. června 2015, č. j. -261, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalobci jsou povinni zaplatit vypořádací podíl žalovanému společně a nerozdílně. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Žalovaný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena a dále z důvodu, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak (neuvádí však, jaká otázka vyřešená dovolacím soudem má být posouzena jinak - k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ).

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání a vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Napadené rozhodnutí není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolací soud souhlasí se závěry o nepřípustnosti dovolání, na které poukazují žalobci ve vyjádření k dovolání, a dodává:

Od 1. 1. 2014 se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (včetně řízení zahájených před tímto datem) řídí č. („o. z.“) – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. .

„V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud opětovně vyslovil, že při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v obč. (nyní a násl. o. z.), nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (nyní viz a násl. o. z.). Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných skutečností. Dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 4465, a řadu dalších rozhodnutí). Uvedené platí v zásadě i v poměrech č. ; soud musí i nadále přihlížet k účelnému využití společné věci a k výši podílů spoluvlastníků“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. ). Použití kriteria účelnosti využití nemovitosti nemusí spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová nebo uvede do potřebného stavu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. ).

Účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. ).

V dané věci nesvědčily žádné ze stran takové skutečnosti, které by jednoznačně odůvodnily jejich přikázání; konečné rozhodnutí tak bylo na úvaze soudu, přihlížejícího ke všem relevantním okolnostem; úvaha soudů v nalézacím řízení pak není zjevně nepřiměřená. Před citovými vazbami žalovaného, svědčícími v jeho prospěch, daly přednost schopnosti žalobců bez problému vyplatit podíl a nemovitost zvelebit.

Jestliže oba podíloví spoluvlastníci prokážou u soudu při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví schopnost náhradu zaplatit, svědčí kritérium solventnosti tomu, kdo tak může učinit bez ohledu na to, zda mu bude v budoucnu (po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) poskytnuta třetí osobou půjčka. Při rovnocenných kritériích může být rozhodujícím pro přikázání věci objektivní schopnost náhradu poskytnout z hlediska dispozice volnými finančními prostředky nebo jejich bezprostředním obstaráním a použitím dříve ve srovnání s protistranou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. , a další judikaturu tam uvedenou). Z tohoto pohledu není postup odvolacího soudu, který zvažoval i dostupnost prostředků na vyplacení podílu, nesprávný.

Rozsudek odvolacího soudu není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. jen proto, že žalobci plánují zásadní rekonstrukci či znovuzřízení domu; rozhodující totiž je, zda stavební pozemek (jehož součástí ostatně dům je) bude účelněji využit. Nelze tvrdit, že zásadní rekonstrukce či dokonce demolice a následné provedení nové stavby je skutečností vylučující účelné využití stavebního pozemku, nebo i domu; tak půjde-li o stavbu provedením nebo vnitřním uspořádáním zřejmě neodpovídající běžným soudobým požadavkům na bydlení či užívání staveb, může být i její demolice a znovuzřízení účelným využitím. To ovšem platí i tam, kde stavba sice v zásadě vyhovuje, jedna ze stran ji však hodlá podstatně vylepšit. Pokud dovolatel odkazuje na to, že se stavba nebude do nového prostředí hodit, jde o novou námitku; nicméně to bude věcí posouzení ve stavebním řízení. To, že zdrojem příjmů by mohl být i pronájem bytu v L., který mají s manželkou ve vlastnictví, uvedl žalovaný poprvé v dovolacím řízení, a tak k této námitce – kdyby byla relevantní – by dovolací soud nemohl přihlédnout. Jinak lze odkázat na to, co uvedl odvolací soud na str. 10 rozsudku.

K námitce relativní neplatnosti se uvádí, že soudy ji nepovažovaly za řádně uplatněnou proto, že nebyla vznesena vůči všem účastníkům údajně neplatné smlouvy, tedy i vůči bratrovi žalovaného. Tuto skutečnost dovolatel nepopírá (ostatně jde o skutkové zjištění, kterým je dovolací soud vázán); právní názor odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Protože uvedená námitka nebyla řádně uplatněna a žalovaný ani nevyužil ty možnosti, které mu dávala úprava zákonného předkupního práva v č. , je rozhodnutí správné bez ohledu na to, zda mu nabídka na výkup podílu byla učiněna řádně či nikoliv. Zmínka dovolatele o rozporu námitky relativní neplatnosti s dobrými mravy je nejasná (nebyla-li neplatnost řádně uplatněna, není důvod zkoumat její rozpor s dobrými mravy).

Pokud jde o neprovedení navrženého důkazu, pak by mohlo jít nanejvýš o vadu řízení, ke které by bylo možno přihlédnout jen v případě přípustného dovolání ( ). Podle názoru dovolacího soudu by ostatně ani prokázání skutečnosti, o kterou šlo, nepředstavovalo obrat v řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, jsou žalobci oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. března 2016 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu