Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 269/2015

29 Cdo 269/2015

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. října 2010, č. j. , -435, zamítl žalobu o zaplacení 45.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou právní otázku, natož pak otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným.

Dovolání nečiní přípustným námitka, podle které soudy měly dovolatelku poučit o nedostatku její aktivní věcné legitimace (v rozsahu, v němž žaloba směřuje proti druhému a třetímu žalovanému) a o tom, jaké důsledky má pro posouzení jejího žalobou uplatněného nároku (v řízení zjištěná) skutečnost, že nedošlo k rubopisu akcií převáděných na třetí osoby.

Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, tedy, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž se v řízení jedná; týká-li se žalobce, hovoří se o „aktivní věcné legitimaci“, a týká-li se žalovaného, hovoří se o „pasivní věcné legitimaci“. Nedostatek aktivní věcné legitimace je dán tehdy, jestliže žalobci nenáleží jím v řízení tvrzené hmotné právo (nárok) [srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2001, sp. zn. ].

Závěr, podle něhož jsou soudy v občanském soudním řízení povinny poskytnout účastníku řízení poučení výlučně o jeho procesních právech a povinnostech, a nikoliv o právu hmotném, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. ve vztahu k poučení o nedostatku věcné legitimace usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. , a ze dne 29. června 2011, sp. zn. , anebo nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod číslem 2, popřípadě usnesení Ústavního soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. ). Jeho přezkoumání tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Ani z námitky, podle níž bylo v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. „konstatováno porušení předkupního práva“, nelze usuzovat na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka totiž přehlíží, že účastníky označeného řízení (jehož předmětem bylo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti KAVEX-GRANIT HOLDING, a. s.) nebyli všichni účastníci řízení v projednávané věci. Ostatně ani v případě, že by obě řízení byla vedena mezi týmiž účastníky, nelze (podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu) vyloučit, že soudy dospějí (ohledně jimi řešené předběžné otázky) k odlišným závěrům. Jakkoliv totiž obecně platí, že tam, kde soudy v různých věcech mezi týmiž účastníky řeší jako předběžnou stejnou otázku, by měly postupovat tak, aby při posuzování stejné skutečnosti nedospívaly k rozdílným právním závěrům, nelze (s přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně) vyloučit ani možnost, že si různé soudy vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 50/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2016

JUDr. Petr Šuk předseda senátu