Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3315/2014

23 Cdo 3315/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J. L., se sídlem v Kladně, gen. Klapálka 1539, PSČ 272 01, IČO 12388696, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Hajnova 40, PSČ 272 01, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČO 45272956, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j. -231, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Dovolání žalované (k němuž se vyjádřil žalobce) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j. -231, není podle (dále jen „ “) přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.

V posuzovaném případě dovolatelka výslovně nevymezila, které z hledisek uvedených v považuje za splněné.

Po posouzení dovolání podle obsahu došel Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k závěru, že dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně má jít o otázku posouzení vlastnického práva k nemovitosti nezapisované do katastru nemovitostí. Podle dovolatelky žalobce předmětnou nemovitost nevlastnil a nebyl tak ani aktivně legitimován k vymáhání pojistného plnění za pojistnou událost, která tuto nemovitost postihla. Dovolatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. , dále rozsudek ze dne 11. září 2003, sp. zn. , a rozsudek ze dne 28. června 2006, sp. zn. , se kterou má být napadené rozhodnutí v rozporu.

Napadené rozhodnutí však na posouzení vlastnického práva k pojištěné nemovitosti nezávisí. Na straně 5 rozsudku odvolacího soudu tento soud uvedl, že k aktivní legitimaci žalobce se vyjádřil pregnantně ve svém posledním rozhodnutí, přičemž odkázal na „rozhodnutí Nejvyššího soudu bod “. Byť se odvolací soud formálně zaměnil soud Ústavní a Nejvyšší, spisová značka jasně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2007, sp. zn. . V tomto nálezu Ústavní soud akcentoval princip autonomie vůle smluvních stran a za situace, kdy žalobce sice nebyl vlastníkem nemovitosti, ale při uzavírání pojistné smlouvy vůle smluvních stran jasně směřovala k pojištění nemovitosti, přiznal žalobci aktivní legitimaci. I odvolací soud uzavřel, že to byl žalobce, kdo uzavřel pojistnou smlouvu a tudíž má nárok na plnění z této smlouvy. Tento závěr však dovolatelka nenapadla.

Dovolatelka dále napadla závěr odvolacího soudu o výši pojistného plnění, na něž žalobci vznikl nárok, a uvedla, že pojistné plnění bylo podle pojistné smlouvy a Všeobecných pojistných podmínek PPZ 93 vypočteno chybně. Taktéž pro tuto část dovolání platí shora uvedená ustanovení , ukládající dovolateli, aby uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatelka této své povinnosti nedostála. To, že má jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne března 31. 3. 2016

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu