Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 929/2016

29 Cdo 929/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně NLB Factoring, a. s. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Gorkého 3037/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 47677881, proti žalovaným 1) CZECH DISTRIBUTION LOGISTIC a. s., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 786/65a, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 25666339, a 2) M. Č., zastoupenému Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. března 2015, č. j. -348, ve znění usnesení ze dne 23. července 2015, č. j. -366, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 16. října 2013, č. j. -295, jímž Krajský soud v Ostravě – odkazuje na ustanovení , o soudních poplatcích – zastavil řízení o odvolání druhého žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 22. září 2011, č. j. -196 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že nezaplatil-li druhý žalovaný (ani poté, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. května 2014, č. j. -321, kterým nebylo druhému žalovanému v odvolacím řízení přiznáno osvobození od soudního poplatku) soudní poplatek za odvolání, nebylo možné v odvolacím řízení (ve vztahu k druhému žalovanému) pokračovat a řízení muselo být podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno.

Dovolání druhého žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „ “), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem zcela odpovídá závěrům, jež Nejvyšší soud zformuloval v usneseních ze dne 17. července 2013, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a k nimž se následně přihlásil v usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V nich Nejvyšší soud uzavřel, že pravomocným usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ) a později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. Proto v situaci, kdy účastník řízení poté, kdy jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno, „nový“ návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků nepodá a ani netvrdí, že by v jeho poměrech nastala změna, která by měla (mohla mít) vliv na jeho schopnost soudní poplatek za odvolání uhradit, nelze odvolacímu soudu, který potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení podle ustanovení zákona o soudních poplatcích (proto, že účastník ani přes výzvu a poučení o následcích nezaplacení soudní poplatek neuhradil), v tomto směru nic vytknout.

Jinak řečeno, platí, že nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2016 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu