Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 752/2016

22 Cdo 752/2016

U S N E S E N Í

A. Ž.

J. Š.

, o vydání věci, náhradu škody a 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2012, č. j. -175, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 18. ledna 2012, č. j. -146, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání sbírky básní žalobce (blíže specifikované v rozsudku soudu prvního stupně) žalovaným (výrok I.), zastavil řízení ohledně uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci škodu ve výši 1 000 000 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. října 2012, č. j. -175, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v (dále jen „ “) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože k pravomocnému rozhodnutí o nároku žalobce na vydání věci došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. října 2012 a řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání ve smyslu (dále jen „ “) by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Dovolatel namítá, že otázka pasivní legitimace žalovaného, u kterého je sporné, zda v daný okamžik jednal jako soukromá osoba, nebo jako orgán jiného subjektu (ať již veřejnoprávního nebo soukromoprávního), nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Dle dovolatele žalovaný nepřevzal předmětnou knihu od žalobcovy bývalé manželky S. S. Ž. jako příslušník Policie ČR, nýbrž jako soukromá osoba a má ji ve svém držení.

Nalézací soudy při svém rozhodování vyšly zejména ze skutečnosti, že o vydání předmětné knihy byl sepsán úřední záznam ze dne 21. února 2015, č. j. ČVS: UVP-236/OOK1-219-2000, z něhož vyplynulo, že S. S. Ž. knihu předala žalovanému jako zástupci Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, SKPV, OOK, 1. oddělení. Kniha byla přidána k materiálům Policie ČR k dalšímu šetření, takže se nejednalo o vydání věci na základě výzvy policejního orgánu, ani o odnětí věci a policii tak nevznikla povinnost sepisovat protokol o vydání či odebrání věci ve smyslu ustanovení § 79 odst. 5 trestního řádu.

Podle ustálené judikatury se vlastnickou žalobou podle § 126 odst. 1 obč. zák., může vlastník domáhat ochrany proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2003, sp. zn. , tyto a veškerá dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz). Pasivně legitimován je ten, kdo vlastníkovu věc neoprávněně zadržuje. Podle komentářové literatury: „Prokáže-li žalobce, že žalovaný nabyl držbu (je-li žalován detentor, detenci) jeho věci, bude žaloba úspěšná, pokud žalovaný neprokáže, že držbu (nebo detenci) pozbyl“ (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.).

V daném případě však žalobce neprokázal, že by žalovaný předmětnou věc držel, pouze tuto skutečnost tvrdil a odůvodňoval jí absencí protokolu o odnětí věci. Žalobce neprokázal svá skutková tvrzení, že by žalovaný knihu převzal od bývalé manželky žalobce S. S. Ž. jako soukromá osoba, a že by ji nadále držel. Z úředního záznamu ze dne 21. února 2005 sepsaného žalovaným je nesporné, že žalovaný knihu převzal jako příslušník Policie ČR, a že ji následně přidal k materiálům policie určeným k dalšímu šetření. Nalézacími soudy bylo prokazatelně zjištěno, že předmětná kniha je uložena v trezoru Obvodního soudu pro Prahu 6, Praha 2, Legerova 6 (č. l. 145a) a žalovaný není jejím držitelem.

Proto závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit. Nejde tedy ani o otázku, která by doposud nebyla dovolacím soudem řešena.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle věty první a dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2016

Mgr. David Havlík

předseda senátu