Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5257/2014

U S N E S E N Í

M. H.

R. V.

, zastoupenému JUDr. Janou Švestkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Nad Zlíchovem 9, o nahrazení projevu vůle, eventuálně o zaplacení částky 182 120 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2014, č. j. -206, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč, k rukám zástupkyně žalovaného JUDr. Jany Švestkové.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. března 2013, č. j. -165, ve znění usnesení ze dne 21. října 2013, č. j. -196, rozhodl tak, že „žalovaný jako prodávající prodává žalobci jako kupujícímu spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původního pozemkového katastru parc. č. 590/2 díl 1, zapsaného na LV č. 435 pro obec a k.ú. Č. B. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, a to za kupní cenu ve výši Kč 160.000,-“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. března 2014, č. j. -206, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím (výrok II. a III.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Domnívá se, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu „neboť dovodil, že ke vzdání se předkupního práva stačí projev vůle ke společnému prodeji bez ohledu na to, zda bude prodej realizován za podmínek uvedených v této dohodě“. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2003, sp. zn. , a ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. (tato a veškerá další níže zmíněná rozhodnutí dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

).

Podle žalovaného je rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a proto navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto.

Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě nastaly všechny rozhodné právní skutečnosti přede dnem 1. ledna 2014, je třeba na daný případ aplikovat příslušná ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“) [k tomu srovnej hlavu II. – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1 – přechodná ustanovení – oddíl 1 – všeobecná ustanovení - , 2 , ].

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobce především namítá, že prodej spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na pozemku v podílovém spoluvlastnictví žalobce a Z. D., realizovaný Z. D., nebyl v souladu s dohodou uzavřenou s žalobcem. Žalobce blíže neurčeného data udělil Z. D. plnou moc k prodeji celého pozemku v jejich spoluvlastnictví, podmíněnou sdělením výše kupní ceny. Prodej celého pozemku realizován nebyl, proto mezi nimi následně ve dnech 4. května 2007 a 5. května 2007 probíhala emailová komunikace, která byla ukončena sdělením ze strany Z. D., že si každý prodá svoji část předmětného pozemku sám. Na toto sdělení již žalobce nijak nereagoval. Dle žalobce tímto došlo k porušení jeho předkupního práva k podílu o velikosti ½ na předmětném pozemku, ve smyslu ustanovení , účinného do 31. prosince 2013.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2003, sp. zn. , a současně z rozsudku ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , vyplývá: „Dohodnou-li se podíloví spoluvlastníci, že každý z nich prodá svůj podíl třetí osobě, nemohou v případě realizace této dohody namítat relativní neplatnost pro porušení předkupního práva. Jinak řečeno, dohoda spoluvlastníků o tom, že každý z nich samostatně převede svůj spoluvlastnický podíl na třetí osobu, je též dohodou o tom, že předkupní právo nebude uplatněno. Předkupní právo zaniká i v případě, že spoluvlastník o zamýšleném prodeji druhým spoluvlastníkem třetí osobě ví, dá však nepochybně najevo, že o věc nemá zájem a že s prodejem souhlasí. V tomto případě jde o ústně nebo konkludentně uzavřenou dohodu o tom, že předkupní právo nebude uplatněno. Pokud spoluvlastník výslovně projeví vůli věc nekoupit, bylo by nadbytečné mu ji ještě nabízet ke koupi. Také v komentáři k OZO z roku 1811 se s odkazem na tehdejší judikaturu uvádí, že předkupní právo zaniká „zřeknutím, jež může nastati též mlčky“, a že „v prohlášení souhlasu ke koupi daném oprávněným z předkupního práva jest vzdání se téhož“ (Sedláček, J., Rouček, F. a kol. Komentář k čsl. obecnému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha, 1936, díl IV., s. 813, 816). Dohodnou-li se spoluvlastníci o určitém způsobu prodeje věci třetí osobě, je třeba tuto dohodu považovat za vzdání se předkupního práva pod podmínkou, že prodej bude realizován za podmínek uvedených v této dohodě“.

Žalobce sám v roce 2007 navrhl Z. D. společný prodej celého pozemku třetí osobě a následně jí k tomuto prodeji udělil, byť i podmíněnou, plnou moc. Projevil tedy svoji vůli pozemek jako celek prodat třetí osobě. Následně nijak nereagoval na emailovou korespondenci Z. D., ve které mu sdělila, že si každý z nich svůj podíl prodá sám. Vzhledem k těmto skutkovým zjištěním není úvaha o tom, že udělení plné moci k prodeji celého pozemku bylo současně i konkludentním vyjádřením toho, že žalobce předkupní právo neuplatní, zjevně nepřiměřená. Nic na tom nezmění skutečnost, že žalobci nebyla sdělena výše kupní ceny, za kterou byl podíl o velikosti ½ na předmětném pozemku převeden Z. D. na žalovaného, jelikož tato podmínka směřovala k případu prodeje pozemku jako celku, tedy i podílu žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce nic nenamítal k návrhu Z. D., aby si každý prodal svoji část pozemku, jeho předkupní právo zaniklo, když navíc i před tímto převodem měl sám vůli pozemek třetí osobě prodat. K porušení dohodnutého postupu o prodeji podílu o velikosti ½ na předmětném pozemku mezi žalobcem a Z. D. nedošlo.

Odvolací soud tedy učinil správný právní závěr o zániku předkupního práva a rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nijak se od ní neodchyluje.

Jelikož žalobce podal dovolání do všech výroku rozsudku soudu odvolacího, zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání do výroků, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. ). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení , podle něhož dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Poněvadž v posuzované věci bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 26 983 Kč a o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 11 776 Kč, přičemž ani součet těchto částek nedosahuje částky 50 000 Kč, není dovolání ani v této části dle přípustné.

Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. března 2016

Mgr. David Havlík

předseda senátu