Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 926/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) L. D., a b)J. D., zastoupených JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., MPA, advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, proti žalovanému Sdružení pro nadaci Gallus ruber,spolku se sídlem v Praze 2, Pod Slovany 1888/12, identifikační číslo 18622534, zastoupeného Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2015, č. j. -281, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobců podané proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobci spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání [ , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ) -dále jen „“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ).

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části). Dovolatel musí v dovolání uvést nejen to, na jaké ze čtyř uvedených podmínek přípustnosti své dovolání staví, ale také vyložit, že tyto podmínky jsou splněny.

Dovolatelé přípustnost dovolání vymezili tak, že se odvolací soud odchýlil „od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu.“ Obsahově ( ) však pouze polemizují s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž dovolacímu přezkumu nepředkládají žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ve shora uvedených souvislostech dovolatelé neoznačují blíže judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit (tvrzený rozpor s označenými rozhodnutími Ústavního soudu požadavku plynoucímu z ustanovení nevyhovuje).

Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno zdůraznit, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu (v daném případě ze skutkových okolností týkajících se postupů, jednání a záměru účastníků při uzavírání smlouvy), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Žalobci požadavku , 3 tedy nedostáli. Nejvyšší soud proto jejich dovolání odmítl podle věty první , neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně co jim ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat svého práva návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. března 2016

JUDr. Václav Duda předseda senátu