Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1208/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobců a) J. H., a b) M. H., zastoupených JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární 7, proti žalovanému P. V., zastoupenému Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 1517/10, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2015, č. j. -229, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud ve Znojmě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. prosince 2013, č. j. -211, zamítl žalobu, kterou se žalobci proti žalovanému domáhali určení, že jsou vlastníky ve společném jmění manželů označené bytové jednotky s příslušným spoluvlastnickým podílem na označených nemovitostech, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, že předmětnou smlouvu uzavřeli v omylu, popřípadě v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, přičemž nejedná se ani o právní úkon, který je v rozporu s dobrými mravy.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dál též „dovolatelé“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Domnívají se, že „V tomto případě by měl dovolací soud přezkoumat, zda krajský soud dopustil se pochybení při právním posouzení předmětné věci, když žalobci podepsali smlouvu v omylu, v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek a smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a přitom krajský soud neaplikoval žádné z dále citovaných ustanovení č. a č. , a nerespektoval zákonem stanovený postup. Podle názoru žalobců krajský soud tedy dopustil se pochybení při právním posouzení předmětné věci a neposkytl žalobcům potřebnou právní ochranu, ač jim náležela.“ V další části dovolání žalobci reprodukují procesní genezi případu v řízení před oběma soudy, prezentují svou skutkovou verzi případu, citují ustanovení , , obč. zák. a , , , a o. z. a poté uzavírají, že „Nesprávné právní posouzení krajským soudem spočívá v tom, že přesto že krajský soud si byl vědom závažnosti situace, ve které se žalobci ocitli, a z provedených důkazů soud zjistil, že ‚žalobci byt skutečně nechtěli prodat‘, neposkytl žalobcům právní ochranu, ačkoliv takovýto postup je možný z hlediska ustanovení č. a také z hlediska ustanovení č. “ Závěrem dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k podané dovolání žalobců písemně nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání žalobců nelze – jak bude rozvedeno níže – věcně projednat, respektive nejsou zde splněny podmínky, aby se dovolací soud vůbec zabýval jeho přípustností ve smyslu

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatelé v něm nevymezili předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu , tj. neuvedli v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak). Přitom pouhá právní polemika dovolatelů s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v průběhu dovolací lhůty dovolateli odstraněn ( ), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolání věcně projednat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2016

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu