Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 7/2016

4 Tz 7/2016-19

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ľ. Ľ.

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Ľ. Ľ.

Napadený rozsudek

se zrušuje

v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 písm. e) tr. ř. se obviněný

Ľ. Ľ.

zprošťuje obžaloby

státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 2 ZT 403/2013, pro skutek spočívající v tom, že

- „v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *), uloženou mu v o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. -49, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně k rukám matky J. K. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 22.500 Kč,- v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči svému synovi „Y. Y.“ *), uloženou mu v o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. -80, který nabyl právní moci dne 24. 9. 1999, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 1.050 Kč a změněného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2013, č. j. -136, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2013 tak, že je povinen s účinností od 1. 4. 2013 hradit výživné ve výši 2.200 Kč měsíčně, vždy k rukám matky L. Ľ. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 16.350 Kč“,

čímž měl spáchat dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla podle § 197 tr. zákoníku.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. , byl obviněný Ľ. Ľ. uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že

1) „v L. ani jinde v době od června 2012 do 13. 1. 2013, ačkoli mu to majetkové poměry alespoň částečně umožňovaly, jako otec nehradil výživné na dceru „X. X.“ *), přestože mu tato povinnost vyplývá z ust. a násl. , ve znění pozdějších předpisů, výživné mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. -49, v právní moci dne 9. 2. 2010, ve výši 2.500 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky J. K., čímž mu na výživném vznikl dluh ve výši 17.500 Kč,

2) v L. ani jinde v době od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013 ačkoli mu to majetkové poměry alespoň částečně umožňovaly, jako otec nehradil výživné na syna „Y. Y.“ *), přestože mu tato povinnost vyplývá z ust. a násl. , ve znění pozdějších předpisů, výživné mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. -80, v právní moci dne 24. 9. 1999, ve výši 1.050 Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci k rukám matky L. Ľ., čímž mu na výživném vznikl dluh ve výši 14.700 Kč“.

Za to byl obviněnému Ľ. Ľ. podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9

měsíců. Podle

§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému Ľ. Ľ. doručen dne 13. 3. 2013 a právní moci nabyl dne 22. 3. 2013.

Dne 1. 10. 2013 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. na obviněného Ľ. Ľ. obžalobu pro další dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl obviněný Ľ. Ľ. dopustit tím, že

- „v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *), uloženou mu v o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. -49, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně k rukám matky J. K. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 22.500 Kč,- v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči svému synovi „Y. Y.“ *), uloženou mu v o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. -80, který nabyl právní moci dne 24. 9. 1999, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 1.050 Kč a změněného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2013, č. j. -136, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2013, tak, že je povinen s účinností od 1. 4. 2013 hradit výživné ve výši 2.200 Kč měsíčně, vždy k rukám matky L. Ľ., a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 16.350 Kč“.

Okresní soud v Liberci rozhodl o podané obžalobě rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. , kterým obviněného Ľ. Ľ. podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky:

1. „v L. ani jinde v době od června 2012 do 13. 1. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly byť i jen v poměrné výši, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *), vyplývající z ust. , a jejíž výše mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. -49, v právní moci dne 9. 2. 2010, na částku 2.500 Kč měsíčně splatnou předem do každého 15. dne v měsíci k rukám matky J. K.,2. v L. ani jinde v době od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly byť i jen v poměrné výši, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči svému synovi „Y. Y.“ *), vyplývající z ust. , a jejíž výše mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. -80, v právní moci dne 24. 9. 1999, na částku 1.050 Kč měsíčně splatnou předem do každého 15. dne v měsíci k rukám matky L. Ľ.,“

čímž měl spáchat dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla v intencích § 197 tr. zákoníku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 5. 2014.

Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ľ. Ľ. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že v projednávané trestní věci byla podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Liberci dne 1. 10. 2013 obžaloba na obviněného Ľ. Ľ. pro přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit jednáním od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013. Okresní soud v Liberci však namísto, aby rozhodl o skutku uvedeném v obžalobě, zjevným nedopatřením zprostil obviněného obžaloby pro skutky, pro které byl již dříve pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. .

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného Ľ. Ľ. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 220 odst. 1 tr. ř. platí, že soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.

V projednávané trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. byla na obviněného Ľ. Ľ. podána dne 1. 10. 2013 státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Liberci obžaloba pro další dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl obviněný Ľ. Ľ. dopustit tím, že (zkráceně) „v L. ani jinde v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 úmyslně, ačkoli si vyživovací povinnosti byl vědom a jeho osobní a majetkové poměry mu to umožňovaly alespoň dílčím způsobem, případně by mu to umožňovaly, pokud by se řádně přičinil, jako otec neplnil vyživovací povinnost vůči své dceři „X. X.“ *) (svému synovi „Y. Y.“ *)), uloženou mu v o rodině a určenou mu rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2009, č. j. -49, který nabyl právní moci dne 9. 2. 2010, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně k rukám matky J. K. a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 22.500 Kč, resp. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 8. 1999, č. j. -80, který nabyl právní moci dne 24. 9. 1999, tak, že je povinen hradit výživné ve výši 1.050 Kč měsíčně a změněného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2013, č. j. -136, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2013, tak, že je povinen s účinností od 1. 4. 2013 hradit výživné ve výši 2.200 Kč měsíčně, vždy k rukám matky L. Ľ., a tímto jednáním vznikl dluh na výživném ve výši 16.350 Kč“.

Samosoudce Okresního soudu v Liberci ve věci rozhodl v hlavním líčení rozsudkem ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. , kterým obviněného Ľ. Ľ. podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky, kterých se měl dopustit tím, že neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat dceru „X. X.“ *) a syna „Y. Y.“ *), nikoli však jednáním v období od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013, tedy skutkem, pro který byla podána obžaloba, nýbrž předcházejícím jednáním obviněného v období od června 2012 do 13. 1. 2013 a od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013. V této souvislosti je třeba uvést, že jednání obviněného Ľ. Ľ. v období od června 2012 do 13. 1. 2013 a od 10. 11. 2011 do 13. 1. 2013, kterým neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat dceru „X. X.“ *) a syna „Y. Y.“ *), jsou samostatnými trestnými činy, pro které byl obviněný Ľ. Ľ. odsouzen v samostatném trestním řízení trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. . Mezníkem, který oddělil uvedené trestné činy zanedbání povinné výživy, bylo sdělení obvinění obviněnému Ľ. Ľ. pro první z těchto trestných činů, ke kterému došlo dne 13. 1. 2013.

Z uvedeného je zřejmé, že Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. , porušil ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., neboť jím rozhodl o skutku, pro který v této trestní věci nebyla podána obžaloba.

Ze zjištění soudu, která lze plně akceptovat, je jasně patrno, že skutek spočívající v neplacení výživného na dceru „X. X.“ *) a syna „Y. Y.“ *) v době od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013 se stal, že byl přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, a dále, že obviněný svou vyživovací povinnost dodatečně splnil formou peněžního plnění ve prospěch dcery „X. X.“ *) a L. Ľ. V tomto ohledu mají zjištění soudu odpovídající obsahové zakotvení ve výpovědích svědkyň J. K. a L. Ľ., které uvedly, že obviněný ke dni 9. 1. 2014 celé dlužné výživné uhradil a že neplacení výživného v předmětném období nemělo trvale nepříznivých dopadů na děti. K tomu lze dodat, že závěr, který soud vyvodil z výpovědí svědkyň J. K. a L. Ľ., koresponduje také s obsahem listinných důkazů (výpisy z účtů, potvrzení o převzetí částky 6.000 Kč, atd.). Z provedeného dokazování vyplynulo, že jednání obviněného Ľ. Ľ. nemělo trvale nepříznivých následků a že obviněný uhradil dlužné výživné za období od 14. 1. 2013 do 24. 9. 2013, a byly tedy splněny podmínky účinné lítosti podle § 197 tr. zákoníku, což bylo důvodem zániku trestnosti činu.

Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Ľ. Ľ., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 271 odst. 1 věta první tr. ř. může Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Vzhledem k existenci těchto zákonných předpokladů Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněný zprošťuje obžaloby pro citovaný skutek podle § 226 písm. e) tr. ř., neboť trestnost činu zanikla.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 3. 2016

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zák. č.