Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4727/2015

20 Cdo 4727/2015

U S N E S E N Í

České republiky – Krajského soudu v Plzni

M. T.

, zastoupené Mgr. Alicí Huspekovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pobřežní 780/8, pro 316 314,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2015, č. j. -46, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2014, č. j. -23, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 1. 10. 2014. Uvedl, že povinná není oprávněna podat návrh na zastavení exekuce podle , neboť není schopna objektivně posoudit své majetkové poměry. Zastavit exekuci může soud (pokud tak neučiní sám exekutor) až poté, co se exekutorovi nepodaří zjistit žádný postižitelný majetek povinné, nebo v případě, že by zpeněžení postižitelného majetku povinné nepostačovalo ani k úhradě nákladů exekuce. V projednávané věci ze sdělení soudního exekutora vyplývá, že povinná je ve věznici pracovně zařazena a má příjem od Vězeňské služby České republiky. Přesvědčení povinné o jejích nepříznivých finančních a majetkových poměrech, byť by bylo oprávněné, není relevantním důvodem pro zastavení exekuce podle

Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Má za to, že se soudy při projednávání její věci odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která vyžaduje, aby obecné soudy opíraly své právní názory o spolehlivá a nezvratná skutková zjištění. Soudy se nijak nevypořádaly s rozporem mezi obecnými poskytnutými údaji exekutora a prokazatelnými pravdivými údaji (tvrzenými dovolatelkou) o příjmové situaci povinné. Byť to dovolatelka nenamítala, soudy se vůbec nezabývaly tím, jaké konkrétní výše příjmy dovolatelky dosahují, ani tím, zda může při výkonu trestu v daných podmínkách konkrétní věznice dosáhnout takového příjmu, aby kromě přednostních závazků mohla ještě splácet vymáhanou pohledávku. Exekutor dostal ohledně příjmů mylnou informaci, dovolatelka nemá možnost získat ve věznici takovou práci, aby mohla hradit přednostní závazky a splácet exekvovanou pohledávku. V době rozhodování odvolacího soudu nebyla pravda, že by dovolatelka měla příjem z důvodu jejího pracovního zařazení. Dovolatelka je ve výkonu trestu s plánovaným návratem na svobodu v roce 2024, nejprve nebyla vůbec pracovně zařazena, později pracovala brigádně bez nároku na odměnu v kuchyni věznice, má vyživovací povinnost k 16leté dceři, nemá movitý ani nemovitý majetek ani jiný zdroj příjmů.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále též jen „ “.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. ).

Dovolací námitky povinné však směřují k údajnému nedostatečnému zjištění skutkového stavu a nesprávnému hodnocení důkazů, jež však nesprávným právním posouzením nejsou a dovolatelka tak uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu