Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3989/2015

25 Cdo 3989/2015

U S N E S E N Í

Lesy České republiky, s. p.

1) ČEZ, a. s.

, se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, IČO 45274649, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7,

2) Sev.en EC, a.

s.

, se sídlem ve Chvaleticích, K Elektrárně 227, IČO 28786009, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14,

3)

Elektrárně Počerady, a. s.

, se sídlem v Praze 4, Duhová 1444/2, IČO 24288110, a

4) Elektrárně Dětmarovice, a. s.

, se sídlem Dětmarovice 1202, IČO 29452279, oběma zastoupeným JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, o 16.477.896,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání všech žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č. j. -675, takto:

I. Dovolání všech žalovaných

se odmítají

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č. j. -675, není přípustné podle , neboť dotčené právní otázky již byly dříve dovolacím soudem řešeny a na základě dovolateli uplatněných námitek nelze dojít k závěru, že by se od této judikatury odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil, popř. že jsou dány důvody pro to, aby tyto právní otázky byly dovolacím soudem nově posouzeny jinak. Některé z uplatněných námitek navíc nesměřují proti otázkám právním, ale napadají skutková zjištění, která zásadně nejsou předmětem dovolacího přezkumu (srov. a 241a odst. 1 ).

Každý z žalovaných podal dovolání proti výroku, jímž mu byla uložena platební povinnost, všichni pak se základním argumentem, že odvolací soud ve věci nesprávně použil , ačkoli dovolatelé žádnou povinnost podle , o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), neporušili, a soud proto obecně nesprávně kombinuje odpovědnost podle lesního zákona s odpovědností podle . Tyto námitky však nejsou důvodné, neboť vycházejí z mylné interpretace rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud se významem lesního zákona a ve sporech o náhradu škody na lesích způsobené imisemi již několikrát zabýval a opakovaně dospěl k závěru, že základ, tj. předpoklady odpovědnosti za škodu (zvlášť kvalifikovaná okolnost neboli škodná událost, škoda a příčinná souvislost mezi škodnou událostí a vznikem škody) lesní zákon neupravuje, a proto je třeba při úvaze o existenci či neexistenci předpokladů odpovědnosti za škodu postupovat podle obecného předpisu, jímž je . Lesní zákon pak jako lex specialis ukládá povinnost právnickým a fyzickým osobám, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, provádět opatření k zabránění nebo zmírnění jejich škodlivých následků, a dojde-li ke vzniku škody na lesích, způsob výpočtu její výše pak stanoví prováděcí právní předpis (v tomto případě ). Takový postup je zcela v souladu s d, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, neboť povinnost předcházet škodám na lesních porostech je právnickým a fyzickým osobám stanovena v lesním zákoně, předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou jejich provozní činností v a konkrétní způsob výpočtu výše škody pak v prováděcím právním předpise k lesnímu zákonu. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. ). Rozsudek odvolacího soudu je proto zcela v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou založen na východisku, že odpovědnost za škodu způsobenou vypouštěnými škodlivinami na lesních porostech je odpovědností z provozní činnosti podle obč. zák., tedy podle zákona, který stanoví podmínky odpovědnosti, zatímco prováděcí předpis slouží ke snadnějšímu zjištění výše náhrady, která náleží poškozenému.

Všichni dovolatelé zpochybňují použití znalecké metodiky dr. H. pro určení výše škody na lesích, jejíž vhodností se dovolací soud rovněž již několikrát zabýval a shledal, že i přes některé nedostatky této metodiky je pro občanskoprávní řízení o náhradu škody na lesích použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. , publikovaný pod č. 46/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR pod C 924). Zde je třeba zdůraznit, že není do budoucna vyloučeno přesnější stanovení výše náhrady, bude-li vypracována exaktnější metoda zjištění konkrétních dopadů jednotlivých původců exhalací na lesní porosty. Dovolatelé sice v průběhu řízení alternativní způsoby určení výše škody navrhli (včetně tzv. „projektu návrhu nového systému kompenzace imisních škod vlastníkům lesa“ z roku 2008, zmiňovaného 2. žalovanou), nelze však přehlédnout, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jasně vyplývá, že tento soud se jimi kriticky zabýval, a to vědom si skutečnosti, že judikatura Nejvyššího soudu v této věci není uzavřena dalšímu vývoji. Přesto dospěl k závěru, že metodiky navrhované dovolateli neposkytují lepší řešení a ve většině případů jsou zpochybnitelné obdobnými argumenty, jako je zpochybňována metodika dr. H. (srov. str. 11–12 rozsudku soudu prvního stupně). Je třeba rovněž zdůraznit, že proces zjišťování výše škody je součástí dokazování a zjišťování skutkového stavu, náleží proto primárně do kompetencí soudu nalézacího (soudu prvního stupně), neboť dovolací přezkum, jako mimořádný opravný prostředek, není určen pro získávání nových skutkových zjištění ani jejich revizi (srov. , a ), ale pro přezkum otázek právních.

Závěry uvedené v předchozím odstavci se pak vztahují i k dalším námitkám dovolatelů, že nebyla prokázána existence škody ani příčinné souvislosti a že výše škody byla soudem nekriticky přejata ze znaleckého posudku. S ohledem na skutečnost, že metodika dr. H. je v soudní praxi uznávána, jsou pak i závěry plynoucí ze znaleckých posudků zpracovaných podle této metodiky použitelné jako důkaz. Soudy tedy mohou k závěru o příčinné souvislosti, jakož i o existenci a výši škody (byť částečně paušalizované, neboť není v současnosti prakticky možné evidovat škodu na jednotlivých stromech přesně) dospět i z příslušných znaleckých posudků, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Z procesněprávního hlediska proto není podobný postup soudů v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a domáhají-li se dovolatelé závěru, že skutkový stav je jiný, než byl zjištěn na základě tohoto postupu, jedná se opět o námitky proti skutkovým zjištěním, jež přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit.

Nejvyšší soud proto dovolání všech žalovaných podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. února 2016

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu