Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 219/2016

23 Cdo 219/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně DAVENTREE TRUSTEES LIMITED, se sídlem v Nikósii, 36 Vyronos Avenue, Kyperská republika, zastoupené JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, proti žalovaným: 1)JUDr. Jaromíru Bayerovi, advokátovi se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, zastoupenému JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339/14, 2) Harvardský průmyslový holding, a. s. - v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Ohradní 65, identifikační číslo osoby 44269595, zastoupené JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 693/28, o zaplacení částky 20.126.440 USD, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2015, č. j. -735, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. prosince 2014, č. j. -723, rozhodl tak, že řízení se přerušuje do doby pravomocného skončení řízení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

K odvolání druhého žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. nepřerušuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

K dovolání žalobkyně se žádný z žalovaných dle obsahu spisu nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolání není přípustné, neboť dovolatelka nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jak dovolatelka namítá. Ustanovení , které stanoví, že soud může řízení přerušit, pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu je založena na závěru, že základním principem, jenž má být při uplatnění daného ustanovení sledován, je zásada hospodárnosti řízení. Soud postupuje dle okolností konkrétního případu a závisí na jeho uvážení, jak danou situaci vzhledem k těmto okolnostem posoudí. Úvahu soudu lze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2015, sp. zn. ).

V daném případě však lze konstatovat, že odvolací soud se od principů stanovených judikatorní praxí dovolacího soudu nikterak neodchýlil, jak tvrdí dovolatelka, a naopak rozhodl zcela v jejich souladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2014, sp. zn. ), jelikož ustanovení představuje pouze možnost soudu přerušit řízení do skončení jiného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. ), jsou-li pro to dány patřičné důvody. Takovéto důvody však nepředstavují dovolatelčiny námitky, že přerušením řízení by v důsledku bylo možno následně dosáhnout smírného řešení sporu. Žalobkyně pouze predikuje do budoucna možné skutečnosti, přičemž přehlíží, že možnosti uzavřít smír stranám nebrání, ani jestliže nebude řízení přerušeno do skončení řízení jiného. V daném případě se tak nejedná o námitky, které by odůvodňovaly rozpor se zásadou hospodárnosti řízení.

Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení

Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a proto podle věty první toto dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí ( část vety před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu