Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5281/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně Caesar’s Gladiators star s.r.o., se sídlem v Praze 4, Janouchova 658/9, IČO: 02800314, zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě 857/18, proti žalované GANDOLFER s.r.o., se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 598/31, IČO: 27919668, o určení neexistence povinnosti platit nájemné, in eventum o nahrazení projevu vůle k prominutí nájemného, in eventum o zaplacení částky 1.600.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2015, č. j. -31, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“) dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2015, č. j. -31, odmítl podle , neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. ), jak to učinila dovolatelka konstatováním (nadto zcela obecným), že napadené rozhodnutí závisí

„na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se druhoinstanční soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud, resp. která v praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak.“

Z obsahu dovolání vyplývá pouhý nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že neprokázala opodstatněnost svého návrhu na osvobození od soudních poplatků. Okolnost, že dovolatelka nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle a 3 ; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Předkládala-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. července 2013, sp. zn. – též řešení další právní otázky předestřené v závěru dovolání, nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud nehodnotil (a – logicky vzato – ani hodnotit nemohl) finanční situaci dovolatelky, zaujal-li názor, že dostatečně nedoložila své finanční poměry.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2016 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu