Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5674/2015

20 Cdo 5674/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Malá Strana, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinným 1/M. D., D., a 2/ J. D., P.–L., pro 57 539,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2015, č. j. -254, takto:Usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 2. 2015, č. j. -169, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2015, č. j. -254, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 2. 2015, č. j. -169, kterým Okresní soud Plzeň-jih zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 26. 3. 2010, č. j. -20, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce a oprávněnému uložil uhradit pověřenému soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi 7 865 Kč; současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně o neplatnosti rozhodčí doložky s tím, že rozhodčí nález, vydaný na základě takové rozhodčí doložky, nemůže být způsobilým exekučním titulem.

Oprávněná v dovolání (jež nesměřuje proti výroku I.) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uvedla, že dne 21. 10. 2014 podala návrh na změnu účastníka řízení. Soudní exekutor usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 103 Ex 07236/10-62, návrh zamítl. Oprávněná si proti tomuto usnesení podala dne 2. 1. 2015 odvolání. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 5. 2015, sp. zn. , usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, soudní exekutor o procesním nástupnictví do současné doby nerozhodl. Bez pravomocného rozhodnutí o procesním nástupnictví nelze přistoupit k rozhodnutí o zastavení exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. ). Oprávněná nesouhlasí rovněž s výrokem o náhradě nákladů řízení, odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. , nepovažuje za správný, když o změně rozhodovací praxe u rozhodčích nálezů se oprávněná mohla dozvědět nejdříve po publikaci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, tedy po 1. 8. 2010. Oprávněná nesouhlasí ani s posouzením (ne)platnosti rozhodčí doložky. Poukázala na novelu , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ( ), dále též jen „ “ Podle ve znění této novely by se mělo pokračovat již od 1. 4. 2014. Exekuci lze tak zastavit jen k návrhu účastníka exekučního řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první čl. II bod 7 a dále část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “.

Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. ).

Podle ustanovení věty druhé je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Postup soudního exekutora v této věci je i v současné době nutno posuzovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. čl. IV bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Nejvyšší soud již ve zmíněném usnesení ze dne 13. srpna 2015, sp. zn. , uzavřel, že jestliže soudní exekutor rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, který oprávněná podala až poté, co navrhla vstup jejího procesního nástupce do řízení, dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o dříve podaném návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na její straně, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. ). Soudní exekutor měl nejprve samostatně rozhodnout o návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na straně oprávněné a až poté, jakmile by bylo najisto postaveno, kdo bude nadále v exekučním řízení vystupovat jako osoba oprávněná, rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce. Stejný závěr je třeba přijmout v souzené věci, kdy soud prvního stupně (i soud odvolací) rozhodl o zastavení exekuce dříve, než rozhodnutí o návrhu podle nabylo právní moci.

Pokud jde o rozhodčí nález, který je v souzené věci exekučním titulem, Nejvyšší soud odkazuje na již citované usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. . V něm uzavřel, že sjednali-li účastníci rozhodčí doložku v obchodních podmínkách, jež jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 5. 2005, a byl-li rozhodčí nález vydán dne 29. 7. 2009 podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění zákonů č. , č. , č. a č. , tedy ve znění účinném do 31. 3. 2012, je i v současné době třeba věc posoudit podle ve znění účinném do 31. 12. 2012. Také tento závěr je třeba přijmout v souzené věci.

K otázce zavinění a náhrady nákladů exekuce přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. května 2014, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. ) názor, že došlo-li k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí), protože titul pro exekuci (výkon rozhodnutí) od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný (například proto, že byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem), nese náklady exekuce (výkonu rozhodnutí) oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odklánět ani v souzené věci, protože i v souzené věci byl rozhodčí nález od počátku nevykonatelný.

Protože právní názor odvolacího soudu ohledně zastavení exekuce před nabytím právní moci rozhodnutí podle není správný, Nejvyšší soud postupoval podle , odst. 2 a napadené usnesení odvolacího soudu včetně usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soudní exekutor nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. března 2016 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu