Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2690/2015

U S N E S E N Í

KAPSTOP s.r.o.

R. V.,

zastoupené JUDr. Pavlem Chyškou, CSc., o neúčinnost smlouvy o zúžení a vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2015 č.j. -85, takto:

Usnesení krajského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 15.4.2014 domáhal, aby bylo určeno, že je vůči němu právně neúčinné "vypořádání části jmění, které bylo zúženo a vypořádáno Smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů podle , uzavřenou ve formě notářského zápisu NZ 168/2013 dne 16.12.2013, dle kterého byly pozemek parc. č. 2988/4, trvalý travní porost, pozemek parc. č. 2989/3, zahrada a pozemek parc. č. 2990/1, orná půda, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, pro k.ú. R., převedeny do výlučného majetku žalované". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná uzavřela uvedenou smlouvu se svým manželem R. V. v úmyslu zmařit uspokojení pohledávky žalobce, kterou má za manželem žalované ve výši 2.190.825,- Kč. Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí "s účinky vkladu ke dni 18.2.2014" a je vůči němu neúčinná podle ustanovení , popřípadě podle ustanovení a násl. , (dále též jen "OZ").

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 13.10.2014 č.j. -69 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.320,- Kč k rukám advokátky JUDr. Kateřiny Martínkové. Poté, co dovodil, že projednávanou věc je třeba posoudit podle , , neboť smlouva sice byla uzavřena ještě před jeho účinností podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013 (dále též jen "obč. zák."), avšak nabyla účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí provedeným po 1.1.2014, soud prvního stupně dospěl k závěru, že Smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů je vůči žalobci právně neúčinná podle ustanovení a že žalobě lze vyhovět rovněž podle ustanovení .

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23.2.2015 č.j. -85 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. I když "smlouva o zúžení a vypořádání SJM" nabyla účinnosti dnem 18.2.2014 za účinnosti , je pro posouzení, jaká úprava dopadá ve smyslu ustanovení na projednávanou věc, rozhodující, kdy "byla uzavřena". Žalovaná a její manžel R. V. uzavřeli smlouvu dne 16.12.2013, a projevili tím vůli, aby se jejich právní poměry řídily , , ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že věc posoudil podle , a uložil mu, aby na případ aplikoval ustanovení obč. zák.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že názor odvolacího soudu, podle kterého má být věc posouzena podle ustanovení obč. zák., nemá "oporu v žádném zákonném ustanovení". Z "přechodných ustanovení" naopak podle názoru žalobce vyplývá, že "s ohledem na nabytí účinnosti smlouvy až za platnosti a účinnosti nového se bude zejména otázka možnosti ochrany třetích osob posuzovat podle nové právní úpravy" a že nelze souhlasit s názorem, podle něhož "smluvní strany smlouvy (navíc vedeny úmyslem zkrátit věřitele) si mohou libovolně volit, jakou právní úpravou se budou řídit otázky možnosti ochrany věřitelů"; tím, že "smlouvu manželé vložili do katastru až za účinnosti nové právní úpravy, jednoznačně projevili vůli řídit se novou právní úpravou". Žalobce uzavřel, že věc má být posouzena podle , a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda se neúčinnost dohody o zúžení společného jmění manželů, jejímž předmětem byla nemovitost, která byla uzavřena v době do 31.12.2013 a podle níž bylo vloženo právo do katastru nemovitostí až po 1.1.2014, vůči věřiteli, jemuž zkrátila (měla zkrátit) uspokojení jeho pohledávky, řídí právní úpravou účinnou do 31.12.2013, nebo zda se postupuje podle právní úpravy účinné ode dne 1.1.2014. Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení přípustné.

Z hlediska skutkového stavu bylo soudy (mimo jiné) zjištěno, že žalovaná uzavřela se svým manželem R. V. dne 16.12.2013 do notářského zápisu sepsaného JUDr. Josefem Holobrádkem, notářem v Břeclavi, s odvoláním na ustanovení § 143a odst.1 obč. zák. smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění, podle níž žalovaná nabyla ze společného jmění manželů do svého výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti v katastrálním území R.

Smlouva o zúžení společného jmění, jejímž předmětem byla nemovitost, nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí (srov. § 143a odst.1 věta čtvrtá obč. zák.). Podle smlouvy ze dne 16.12.2013 však nebyl v době do 31.12.2013 podán návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Ke vkladu práva podle této smlouvy do katastru nemovitostí došlo až po 1.1.2014 s tím, že právní účinky vkladu nastaly ke dni 18.2.2014.

Smlouva o zúžení společného jmění manželů, jejímž předmětem je nemovitost, představuje titul, na základě kterého jeden z manželů nabývá ze společného jmění manželů do svého (výlučného) vlastnictví dosud společnou nemovitost (titulus adquirendi). I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, vlastnictví nemovitosti podle ní jeden z manželů ještě nezískává; k tomu dochází teprve vkladem vlastnického práva provedeným na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení (modus adquirendi), který má právní účinky ke dni, v němž byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. Účinností (a nikoliv již uzavřením) smlouvy o zúžení společného jmění, která nastávala - jak je nepochybné z ustanovení § 143a odst.1 věty čtvrté obč. zák. - vkladem do katastru nemovitostí, totiž nastávají účinky (včetně účinků "věcněprávních") tohoto právního úkonu, které s ním spojuje český právní řád (spočívající především ve "vynětí" nemovitosti ze společného jmění manželů a její "přeřazení" do výlučného vlastnictví jednoho z manželů), a od účinnosti jsou účastníci povinni se řídit touto smlouvou, protože jim na jejím základě vznikla práva a povinnosti.

, , se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (srov. ). Není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními , , také právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (srov. ). Není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem 1.1.2014, kdy nabyl účinnosti , , jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem 1.1.2014, dosavadními právními předpisy (srov. větu první ).

Judikatura soudů již dovodila, že vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo nebo bylo zrušeno anebo bylo zúženo přede dnem 1.1.2014, se i v době od 1.1.2014 řídí , , ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2015 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 103 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015).

V projednávané věci došlo ke zúžení společného jmění žalované a R. V. nikoliv uzavřením, ale až dnem účinnosti smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne 16.12.2013, která nastala dnem 18.2.2014. Teprve účinností této smlouvy tedy mohlo dojít ke zkrácení uspokojení pohledávky žalobce (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2000 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Předpoklady pro závěr, zda smlouvou vskutku došlo ke zkrácení uspokojení žalobcovy pohledávky a zda je i jinak opodstatněné určit, že smlouva je vůči žalobci právně neúčinná, je proto třeba posoudit ve smyslu ustanovení podle , .

Protože usnesení odvolacího soudu není správné a protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení zrušil a věc podle ustanovení věty první vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( a část věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2016

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu