Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4481/2015

23 Cdo 4481/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně DI – DESIGN INTERIOR s.r.o., se sídlem v Praze 9, Za Školou 137, PSČ 198 00, IČO 28496035, zastoupené JUDr. Martinem Pavelkou, advokátem se sídlem v Brně, Kalvodova 1, PSČ 602 00, proti žalované RES online s.r.o., se sídlem v Brně, Elgartova 12, PSČ 614 00, IČO 29296919, zastoupené JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 18, PSČ 602 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2015, č. j. -98, takto:

Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 15. října 2013, č. j. -67, že se rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. Tomášem Krejčím, sp. zn. RŘ/140/12, ze dne 2. prosince 2012, zrušuje, a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalovaná podala proti tomuto rozhodnutí odvolání.

Krajský soud v Brně rozsudkem uvedeným v záhlaví změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se žaloba, jímž se žalobkyně domáhala zrušení výše uvedeného rozhodčího nálezu, zamítá. Dále pak rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně i náklady odvolacího řízení.

Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Důvodnost dovolání spatřuje dovolatelka v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem a má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud Nejvyšším soudem dostatečně vyřešena, a že se Krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Na základě těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2015, č. j. -98, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dne 26. října 2015 bylo doručeno doplnění dovolání. K tomuto podání však Nejvyšší soud nepřihlédl, neboť bylo podáno opožděně. Dovolání lze podle doplnit pouze do uplynutí lhůty k podání dovolání ve smyslu

Žalovaná k dovolání podala prostřednictvím svého zástupce vyjádření, ve kterém uvedla, že jej považuje za nedůvodné a navrhla, aby ho dovolací soud zamítl.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze podle napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas podle osobou k tomu oprávněnou, která je řádně zastoupena advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje obligatorní náležitosti.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Způsob, jakým je nutné vymezit v dovolání jeho přípustnost, byl již v minulosti v judikatuře dovolacího soudu upřesněn. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, vyplývá, že k vymezení přípustnosti dovolání nestačí pouhý odkaz na ustanovení , nýbrž je nezbytné, aby dovolatel uvedl otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Argument, podle kterého „v otázce procesního práva se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje.

Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála. Pouze uvedla, že dovolání podává „v souladu s “ a to z důvodu, že má za to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud Nejvyšším soudem dostatečně vyřešena, a že se Krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“. Zdůvodněním přípustnosti podaného dovolání, tak jak jej vyžaduje i výše zmíněná judikatura Nejvyššího soudu, se však dále vůbec nezabývala a otázku, která podle ní nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena či pojem ustálené rozhodovací praxe blíže nespecifikovala.

Podle první věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Co se týče žádosti dovolatelky o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodčího nálezu, vzhledem k tomu, že bylo dovolání odmítnuto, není možné se touto otázkou zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení úspěšné žalované vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. 5. 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 1 500 Kč byla stanovena podle , , ., vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 1 800 Kč. Rovněž jí náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 378 Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalované tak činí 2 178 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. března 2016

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu