Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4356/2015

U S N E S E N Í

A. Ž.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 300 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, č. j. , takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 4. 2014, č. j. -55, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 300 000 Kč. Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze spočívajícím v nepředložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“). Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 4. 2012, č. j. -36, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 12. 2011, č. j. -24, jímž byl zamítnut návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 25. 10. 2012, č. j. -61, Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 7. 2012, č. j. -40, jímž bylo posuzované řízení zastaveno, přičemž odvolací soud neshledal důvod pro přerušení řízení a předložení předběžné otázky SDEU, neboť vytváření úpravy procesních pravidel je zásadně věcí členských států. Usnesením ze dne 25. 12. 2012, č. j. -63, Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 8. 2012, č. j. -53, jímž byla žalobci uložena pořádková pokuta 5 000 Kč za hrubě urážlivé podání. Ani v tomto případě odvolací soud neshledal důvod pro přerušení řízení a předložení věci SDEU, když je zásadně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel. Usnesením ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. , Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou žalobcem proti usnesení soudu prvního stupně č. j. -24 a usnesení odvolacího soudu č. j. -36 a zároveň odmítl návrh na zrušení ustanovení Usnesením ze dne 11. 2. 2013, sp. zn. , Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce proti usnesení soudu prvního stupně č. j. -40 a odvolacího soudu č. j. -61 a odmítl návrh na zrušení ustanovení a ustanovení V obou usnesení Ústavní soud odůvodnil nedůvodnost předložení předběžné otázky SDEU. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť Městský soud v Praze nepochybil, když se neobrátil na SDEU s žádostí o posouzení předběžné otázky, neboť šlo pouze o otázku procesního charakteru. Odvolací soud poukázal na obě výše citovaná usnesení Ústavního soudu vydaná v posuzovaném řízení, v nichž Ústavní soud s poukazem na judikaturu SDEU konstatoval, že je zásadně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel, a proto by předložení věci SDEU postrádalo jakýkoli smysl.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného/procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny nebyly. Dovolatel formuluje následující otázky:

1. Je povinností soudu před rozhodnutím o odvolání proti usnesení o uložení pořádkové pokuty vydaného asistentem soudce zvážit položení předběžné otázky SDEU ohledně přípustnosti toho, aby ve sporu žalobce s Českou republikou rozhodoval místo soudce asistent soudce, tedy úředník, placený stranou sporu (Českou republikou), jehož nezávislost a nestrannost je tímto faktem objektivně narušena?2. Je povinností soudu odůvodnit své rozhodnutí nepředložit předběžnou otázku SDEU v intencích rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 6. 10. 1982 ve věci CILFIT 283/81?3. Je chybějící odůvodnění nepředložení předběžné otázky SDEU zhojeno odůvodněním soudu, který rozhoduje o správnosti z tohoto důvodu napadeného rozhodnutí?

Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů plyne, že odvolací soud v posuzovaném řízení uvedl důvody, proč nepředložil předběžnou otázkou SDEU. Druhá a třetí dovolatelem formulovaná otázka míří do tohoto skutkového zjištění soudů nižších stupňů. Dovolací soud však je skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a nemůže je v dovolacím řízení revidovat. Předložené otázky tudíž přípustnost dovolání nezakládají.

Přípustnost dovolání nezakládá ani první dovolatelem formulovaná otázka, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud totiž napadené rozhodnutí postavil na závěru, že v posuzovaném řízení neměly soudy povinnost předložit předběžnou otázku SDEU, nikoliv na závěru, že soudy nebyly povinny zvážit položení předběžné otázky SDEU. Otázka, za jakých okolností je soud povinen předložit předběžnou otázku SDEU, již byla v judikatuře dovolacího soudu řešena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2012, sp. zn. ), přičemž odvolací rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první jako nepřípustné odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. 3. 2016

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu