Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4418/2015

21 Cdo 4418/2015

U S N E S E N Í

a) I. B.

a

b) D. B.

, zastoupených JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2,

Čelakovského sady č. 433/10

, proti žalovanému

Avesolvent, s. r. o.

se sídlem v Praze - Novém Městě, Opletalova č. 1284/37, IČO 26803127, zastoupenému JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 710/57, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. května 2010, č. j. -274, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 8.228,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Pacovského, advokáta se sídlem v Praze 2,

Čelakovského sady č. 433/10.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2010, č. j. -274, kterým bylo potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. 11. 2009, č. j. -236, jímž bylo určeno, že „zástavní právo k rodinnému domu stojícím na parcele p. č. 2324, k pozemku p. č. 2324 – zastavěná plocha a nádvoří, k pozemku p. č. 2325 – ostatní plocha, k pozemku p. č. 2326 – trvalý travní porost a k pozemku p. č. 2327 – ostatní plocha, vše k v. ú. Č. V., zapsané ve prospěch žalovaného na LV č. 374 pro k. ú. Č. V., obec Č. V., u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Jeseník, neexistuje“, a rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení 39.217,50 Kč k rukám „zástupce“ a že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jeseníku na náhradě nákladů řízení 1.560,- Kč, a dále rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů odvolacího řízení 22.948,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Pacovského, není přípustné podle ustanovení , [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Právní otázku dovolání se tzv. relativní neplatnosti právního úkonu ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 – v posuzovaném případě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 26. 4. 1999 - posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod č. 4/1998, v němž byl přijat právní názor, že „Právní účinky dovolání se relativní neplatnosti ( obč. zák.) nastávají dojitím tohoto projevu vůle všem subjektům relativně neplatného právního úkonu“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 97/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl přijat právní názor, že „Právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu bylo vykonáno jak tehdy, bylo-li uplatněno žalobou (vzájemnou žalobou) podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu v řízení před soudem, tak i v případě, že bylo vykonáno vůči ostatním (všem) účastníkům právního úkonu jen mimosoudně“].

Ostatní dovolatelem označené právní otázky [že odvolací soud na smluvní vztah mezi stranami „nesprávně aplikoval a , neboť měl aplikovat OZ“, když v případě dohody o převzetí dluhu ze dne 26. 4. 1999 „se nejedná o převzetí dluhu podle , ale o přistoupení k závazku podle OZ“, že soudy „nesprávně posoudily otázku, kdo je oprávněn udělit souhlas se změnou v osobě dlužníka podle OZ“, že soudy „nesprávně posoudily otázku, kdo může být adresátem souhlasu zástavce se změnou v osobě dlužníka podle OZ“, že odvolací soud „nesprávně posoudil otázku, kdy má být udělen souhlas podle OZ“, a že odvolací soud „nesprávně posoudil otázku, kdy dochází k zániku zástavního práva podle OZ“] vychází z jiných skutkových závěrů, než na jakých založil svůj rozsudek odvolací soud; podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil.

Těmito námitkami žalovaný nezpochybňuje právní posouzení věci, ale ve skutečnosti napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení .

Další námitky dovolatele, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít podle jeho názoru za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [neboť v řízení před odvolacím soudem „byla porušena zásada dvojiinstančnosti“ (když dovolatel nebyl upozorněn na negativní důsledky nepředložení důkazu o dovolání se relativní neplatnosti dohody o převzetí dluhu vůči R. B., o absenci toho důkazu se dozvěděl až z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, a proto se jedná o tzv. překvapivé rozhodnutí), odvolací soud nesplnil poučovací povinnost podle (když dovolatel nebyl poučen, že „k úspěchu ve věci je nutné předložit dovolání se relativní neplatnosti dohody o převzetí dluhu vůči R. B.“; pokud by soud dovolatele poučil, dovolatel by tyto důkazy předložil, neboť takovými důkazy disponoval, a navrhuje provedení důkazu dopisem ze dne 14. 9. 2001) a soud prvního stupně „řízení nepřerušil a nevyčkal na výsledek dříve zahájeného soudního sporu mezi dovolatelem a L. B. vedeného Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. “], představují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení

Výhradami žalovaného proti skutkovým zjištěním soudů ani případnou existencí dovolacího důvodu podle ustanovení , se dovolací soud nemohl zabývat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobcům náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 6.500,- Kč (při společném zastupování dvou žalobců). Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobcům náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobců advokát JUDr. Michal Pacovský osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobcům za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.428,- Kč ( , věta druhá ).

Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 8.228,- Kč žalobcům zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ) do 3 dnů od právní moci usnesení ( a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2016

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu