Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4894/2015

20 Cdo 4894/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Honoris a. s., se sídlem v Praze 5, Hostivická 12, identifikační číslo osoby 25093291, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, proti povinnému J. B., B., pro 454 578 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 6858/13, o dovolání soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2015, č. j. -763, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec, usnesením ze dne 2. 4. 2015, č. j. 131 EX 6858/13-741, rozhodl, že vymožené plnění získané zpeněžením nemovitých věcí povinného uvedených ve výroku usnesení se po odpočtu nákladů exekuce ve výši 716 445,95 Kč, t. j. v částce 4 509 554,05 Kč, vydává insolvenčnímu správci povinného (dlužníka) JUDr. Pavlu Čížkovskému ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. .

Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že se insolvenčnímu správci ve prospěch majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. vydává vymožené plnění v celkové výši 5 226 000 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , a na jeho závěry v něm přijaté, z nichž vyplývá, že také soudní exekutor musí, má-li vůči povinnému pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení, přihlásit ji v přihlašovací lhůtě do insolvenčního řízení k jejímu uspokojení z majetkové podstaty úpadce (povinného). Bez ohledu na , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je nutno v exekučním řízení aplikovat úpravu v [ , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů].

Soudní exekutor v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, aby dovolacím soudem byla otázka, jak má být naloženo s plněním vymoženým soudním exekutorem v rámci exekuce vedené na dlužníka, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, posouzena jinak a věc byla předložena k posouzení velkému senátu Nejvyššího soudu. Namítá dále, že se Nejvyšší soud ve zmiňovaném usnesení odchýlil od obecně uznávaného aplikačního pravidla vyjádřeného v exekučního řádu, že je ustanovením obecným, jež neobsahuje konkrétní právní úpravu jakékoli situace, ale vyjadřuje jen obecné principy. Pokud by se mělo jednat o konkurenční zákonná ustanovení, tak pro přednostní aplikaci exekučního řádu svědčí nejen pravidlo speciality, ale též další základní aplikační pravidlo lex posterior derogat priori. Toto lze dovodit i z bodu 34 důvodové zprávy k , kde je obsažena, byť velmi kusá, informace o tom, že právní úprava reaguje na nový . Vytýká Nejvyššímu soudu, že v usnesení sp. zn. se nedostatečně vypořádal s argumentací, proč nelze exekučního řádu aplikovat v jeho doslovném znění. Toto rozhodnutí nesprávně staví soudního exekutora do pozice běžného věřitele dlužníka (povinného), aniž by byla vzata v úvahu jeho specifičnost postavení a jeho činnosti vykonávané na základě veřejnoprávního právního předpisu, jakož i povaha nákladů, které soudní exekutor na základě zákonem uložených povinností vynaložil za účelem zpeněžení nemovitých věcí dlužníka; současně nezohledňuje ani to, že náklady vynaložené v insolvenčním řízení na nucené zpeněžení majetku dlužníka mají přednostní postavení oproti jiným pohledávkám za dlužníkem. V praxi to znamená, že v situaci, kdy zpeněžení majetku dlužníka zajišťuje v insolvenčním řízení insolvenční správce i prostřednictvím třetí osoby (typicky dražebníka) v dražbě, je přednostně a v celé výši uspokojen náklad, který tímto postupem vznikne. Oproti tomu v situaci, kdy majetek dlužníka zpeněžil exekutor v rámci exekučního řízení a výtěžek z tohoto zpeněžení má vydat insolvenčnímu správci, není odměna exekutora jakožto toho, kdo dražbu provedl, a ani jeho hotové výdaje, uspokojena, a soudní exekutor je prohlášen za běžného věřitele, který si má přihlásit takovou pohledávku do insolvenčního řízení. Proto považuje za rozhodnou právní úpravu v exekučního řádu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 a dále část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “.

Dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyšší soudu, podle níž je soudní exekutor po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného povinen vydat do majetkové podstaty povinného (insolvenčního dlužníka) jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel povinného (insolvenčního dlužníka) náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásí do insolvenčního řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2015, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. ]. Nejvyšší soud vyložil, že vzhledem ke konkurenci ustanovení exekučního řádu a a b) , nelze ustanovení exekučního řádu aplikovat v jeho doslovném znění, neboť by tak došlo k nepřípustnému zvýhodnění soudního exekutora jako jednoho z věřitelů insolvenčního dlužníka. Není přitom důvodu se od tohoto výkladu odchýlit.

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. března 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu