Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3640/2015

23 Cdo 3640/2015

U S N E S E N Í

MAXXNET.cz s.r.o.,

IČO 29459711, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, PSČ 746 01, proti žalované

OpavaNet a.s.,

se sídlem v Opavě, Příčná 2828/10, PSČ 746 01, IČO 25860011, zastoupené Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, PSČ 702 00, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2015, č. j. -155, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hulvy, advokáta, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, PSČ 746 01.

Stručné odůvodnění:( )

Dovolání žalované, k němuž se žalobkyně vyjádřila, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2015, č. j. -155, není přípustné podle , (jehož rozhodné znění,

do 31. prosince 2013, se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)

, dále opět jen „ “, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu

Dovolatelka měla za to, že dovolání je přípustné z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva a otázky hmotného práva, které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny.

Z obsahu dovolání jako první vyplývá otázka, zda lze zpochybnit věrohodnost žalobkyní navržených a v řízení slyšených svědků, z jejichž výpovědi soud prvního stupně činil skutková zjištění, pomocí důkazů uplatněných v řízení před odvolacím soudem, které „shodou okolností“ mají prokazovat, že skutkový stav, o němž tito svědci vypovídali, byl ve skutečnosti jiný, než jak jej tito svědci popsali.

Tato otázka však již byla Nejvyšší soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v minulosti řešena. Odvolací soud správně odkázal na usnesení ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. , ve kterém dovolací soud připomenul, že jeho judikatura je ustálena v názoru, že zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy „křivě“), že je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod č. 175, rozsudek ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 95/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 14. července 2010, sp. zn. , rozsudek ze dne 9. června 2011, sp. zn. , a rozsudek ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. ).

Odvolací soud se od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlil. První uvedená otázka proto nevyvolává přípustnost dovolání.

Jako druhá z obsahu podání vyplývá otázka, zda je či není klamavé takové reklamní sdělení, kterým se typově inzeruje nabídka poskytnutí služby na rok zdarma za situace, kdy inzerent požaduje uzavření dvouleté smlouvy (resp. zda jsou splněny podmínky přípustné srovnávací reklamy, když soudy obou stupňů dospěly k závěru, že ostatní podmínky splněny jsou). Dovolatelka má za to, že nabízení dvou produktů za cenu jednoho je běžnou reklamní či prodejní strategií.

Pouze na této otázce však rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Závěr o klamavosti byl učiněn rovněž ve spojení s tím, že nabídka vyvolávala dojem, že je určena pouze zákazníkům stávajících poskytovatelů internetového připojení pod podmínkou ukončení smlouvy s těmito poskytovateli, a na skutečnosti, že podmínka vázanosti smlouvy na dva roky je v informaci zamlčena.

Ani druhá uvedená otázka proto nezakládá přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta poslední neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. února 2016

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu