Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
91BC86BDFAA0A445C1257FA4001ACA50.html
HTML · 15.48 KB
No categories available
21 Cdo 3846/2015
21 Cdo 3846/2015
U S N E S E N Í
Mgr. D. K.,
VVUÚ, a. s.
se sídlem v Ostravě - Radvanicích, Pikartská č. 1337/7, IČO 45193380, zastoupené Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá č. 3355/6, o neplatnost zápočtového listu a evidenčního listu a o platnost posudku, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 85/2011 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2015, č. j. 16 Co 1/2013 -377, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se odmítá.
II. Žalobkyně
je povinna
zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Machka, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá č. 3355/6.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2015, č. j. 16 Co 1/2013 -377, do výroku ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř. “), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že žalobě na určení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení ze dne 18. 7. 1989 nelze vyhovět, neboť nemá oporu v hmotném právu) vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl vyjádřen – přímo v této věci - v předchozím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2014, č. j. 21 Cdo 3109/2013 - 283 (§
243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce pravomoci soudu ve sporu vyplývajícím z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2012, sp. zn. 21 Cdo 1455/2011 , v němž byl přijat právní názor, že jde-li o spor vyplývající z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a podle zákona jej neprojednávají a nerozhodují o něm jiné orgány (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), projednávají jej a rozhodují o něm v občanském soudním řízení soudy, a že nemá-li uplatněný nárok oporu v hmotném právu, projeví se to (z procesního hlediska) tím, že soud žalobu zamítne]; není tedy důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (takovým důvodem nemůže být pouhá nespokojenost dovolatelky s výsledkem sporu).
Dovolatelka právní závěr odvolacího soudu ostatně ani nezpochybňuje. Svou otázkou v dovolání, „zda je možné domáhat se nyní žalobou vyslovení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení ze dne 18. 7. 1989 v případě, že právní úprava účinná v roce 1989 neupravovala postup, jakým způsobem se domáhat nápravy evidenčního listu důchodového zabezpečení v případě, že zaměstnanec s obsahem evidenčního listu důchodového zabezpečení nesouhlasí, a jakým způsobem se žalobkyně může domoci svého práva spravedlivé zákonné a skutečnosti odpovídající evidence doby pojištění“, pouze požaduje poskytnutí právní rady v uvedené oblasti; k udělování právních porad však soudy povolány nejsou.
Dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2015, č. j. 16 Co 1/2013 -377, do výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. rovněž přípustné, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu, když výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně činila 20.700,- Kč a výše nákladů odvolacího řízení 26. 439,- Kč) 50.000,- Kč.
K výkladu ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) byl dovolacím soudem přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 ), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu