Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 129/2016

3 Tdo 129/2016-22

U S N E S E N Í

K. V.

takto

:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu

se

dovolání obviněného K. V.

odmítá

.

OdůvodněníI.

Rozsudkem

Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, sp. zn.

, byl obviněný K. V. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle , (dál jen „tr. zákoník“), k , 5 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku k , 3 písm. c) tr. zákoníku.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 5,5 (pěti a půl) roku, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. , jakož i výroky obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.

O odvolání rozhodl

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2015, sp. zn.

, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného K. V. uznal vinným pokusem zločinu podvodu podle tr. zákoníku k , 5 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku k , 3 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „

v úmyslu získat sobě a jinému neoprávněný majetkový prospěch si společně s dosud neustanovenými osobami opatřil padělek občanského průkazu znějící na jméno R. K., opatřený svojí fotografií, vydával se bez jeho vědomí a souhlasu za R. K., vlastníka nemovitostí na adrese N. Š., P. – D., zapsaných na listu vlastnictví v katastrálním území P. – D. a padělek občanského průkazu předložil se žádostí o založení běžného účtu dne 9. 5. 2013 na pobočce FIO Banky, a. s., v ulici Č. a., P., účet však nebyl založen, neboť byl padělek odhalen, dne 16. 5. 2013 na pobočce GE Money Bank, a. s., na K. nám., P., kde ze stejného důvodu rovněž neuspěl, a téhož dne na pobočce mBank, retailové pracoviště BRE Bank S. A., v obchodním domě K., R., P., kde mu byl zřízen běžný účet s názvem mKonto na jméno R. K. a dále padělek občanského průkazu předložil dne 31. 5. 2013 na pobočce České pošty, s. p., P., M., P. – Ř. při ověření podpisů na zástavní smlouvě k nemovitosti mezi Hypoteční bankou, a. s., R. K. jako údajným zástavcem a A. B. jako dlužníkem, kde předmětem zástavy byla shora uvedená nemovitost, a na návrhu na vklad tohoto práva do katastru nemovitostí, a dne 3. 6. 2013 při ověření podpisů na kupní smlouvě na nemovitosti na adrese N. Š., P.–D., zapsané na listu vlastnictví v katastrálním území P.-D., za kupní cenu v částce 21 000 000 Kč mezi údajným kupujícím A. B., a údajným prodávajícím R. K., s tím, že částka 11 025 000 Kč bude uhrazena kupujícím po podepsání kupní smlouvy na účet, což se však nestalo, a částku ve výši 9 975 000 Kč poukáže banka na účet po předložení originálu nebo úředně ověřené kopie kupní smlouvy, návrhu na vklad vlastnického práva, zástavní smlouvy a návrhu na vklad zástavního práva stvrzující podání příslušného počtu kupních smluv a zástavních smluv na podatelnu Katastrálního úřadu, vždy s vyznačením čísla jednacího, a na návrhu na tento vklad, k převodu vlastnictví k nemovitosti ani k převedení kupní ceny však nedošlo pro zásah skutečného vlastníka, přičemž tímto jednáním by došlo ke vzniku škody nejméně 21 000 000 Kč ke škodě R. K.

“.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Rozsudkem byl současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. , jakož i výroky obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

II.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. , podal obviněný prostřednictvím svého advokáta

dovolání

(č. l. 768-772), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž konečná skutková zjištění nalézacího soudu a v jejich důsledku i samotná právní kvalifikace skutků jsou v zásadním rozporu s realitou i s důkazní situací.

Obviněný namítl, že stěžejní je jeho výpověď, neboť od okamžiku svého zadržení plně doznává jednání, kterého se skutečně dopustil, přičemž s jeho verzí korespondují i další svědecké výpovědi či výpověď odsouzeného A. B., stejně jako listinné důkazy. Soudy však dospěly k závěru, že pouze část jeho výpovědi je důvěryhodná a pro účely právní kvalifikace skutku použitelná. Uvádí, že neměl povědomí, jaké y podepisuje a nebyl si tedy vědom, že součástí jeho jednání je i podvodný prodej nemovitosti v hodnotě 21.000.000 Kč. Přestože nepopírá vědomé použití padělaného občanského průkazu za účelem založení bankovního účtu a ověření podpisů na listinách, nemohl si být skutečně vědom všech možných následků, neboť předmětné y mu byly před podpisem předloženy jen krátce, přičemž byl v té době vystaven tlaku a výhrůžkám násilí na svoji osobu i rodinu. Je přesvědčen, že provedené důkazy neodůvodňují jeho odpovědnost za přitěžující okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve formě kvalifikované skutkové podstaty.

Dále obviněný namítl, že s ohledem na okolnosti případu a skutečnosti, že nedošlo k dokonání trestného činu bylo zcela namístě aplikovat ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu. Důvodnost pro aplikaci konkrétního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku spatřuje v tom, že vědomě a dobrovolně se účastnil pouze prvního pokusu o založení bankovního účtu s padělaným občanským průkazem, přičemž následujícího jednání se dopustil již nedobrovolně, pod nátlakem, z obavy o své blízké a neznalý celého rozsahu a možných důsledků jednání. Poukazuje na projevenou lítost, ochotu spolupracovat, neexistenci škody a skutečnost, že z dané situace neměl žádný prospěch.

Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření

nejvyššímu státnímu zastupitelství,

které jej obdrželo 7. 1. 2016 (č. l. 123). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. , je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným K. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci

dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ).

Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem

(např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , ). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a

l

) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. ).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká

nesprávné hodnocení důkazů

(především jeho výpověď, dále výpověď A. B. a blíže nespecifikovaných svědků, listinné důkazy) a

vadná skutková zjištění

(námitka stran zjištění, zda si byl vědom toho, jaké y podepisuje a zejména pak zjištění stran výhrůžek jeho osobě, resp. toho, zda nejednal pod nátlakem), stejně jako námitky, jimiž

prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům

(obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. skutková zjištění jsou v zásadním rozporu s realitou i důkazní situací) a nepřímo i

vlastní verzi skutkového stavu věci

(kdy obviněný nepopírá, že použil padělaný občanský průkaz za účelem založení bankovního účtu a ověření podpisů na nějakých listinách, přičemž si však vůbec nebyl vědom, že součástí jeho jednání je i podvodný prodej nemovitosti v hodnotě 21.000.000 Kč, neboť mu y byly vždy před samotným podpisem předloženy jen krátce, a navíc v době, kdy podepisoval předmětné y, byl vystaven tlaku a výhrůžkám násilí).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž

na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů

.

V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení

§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví

žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

K zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv.

extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé

, kterýžto obviněný v rámci dovolání namítá.

Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna

, apod.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že

námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými

zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem

. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou, resp. obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

Obviněný sice vznesl námitku, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako pokus trestného činu podvodu podle tr. zákoníku a pokus trestného činu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku, kteroužto by s velkou dávkou benevolence bylo možno ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle tr. ř., nicméně námitka obviněným vznesená byla uplatněna neregulérním způsobem, neboť byla uplatněna pouze a výlučně s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem.

Nad rámec uvedeného, je možné uvést, že dle skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud vázán, jak je uvedeno výše, se obviněný neoprávněně vydával za jinou osobu, poškozeného R. K., kdy si za tímto účelem opatřil padělek občanského průkazu opatřený svou fotografií, avšak s údaji poškozeného R. K. Obviněný podnikal kroky k prodeji nemovitosti patřící poškozenému, kdy s použitím padělaného občanského průkazu založil bankovní účet a podepsal jménem poškozeného zástavní a kupní smlouvu k nemovitosti a návrhy na vklad zástavního a vlastnického práva k nemovitosti. Kupní cena předmětné nemovitosti byla stanovena na 21.000.000 Kč. K zápisu práv do katastru nemovitostí nedošlo výhradně pro události na vůli obviněného nezávislé. Toto podvodné jednání obviněného bezprostředně směřovalo k tomu, aby obohatil sebe nebo jiného a způsobil tím škodu velkého rozsahu na cizím majetku. Právnímu posouzení uvedeného jednání jako jednočinného souběhu pokusu zvlášť závažného zločinu podvodu podle tr. zákoníku k , odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a pokusu zločinu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku k , odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nelze ničeho vytknout.

Jak již bylo uvedeno výše, v rámci

dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.

Teoreticky (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i

otázky ukládání trestu

. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. rozh. tr.).

Námitka obviněného stran neuplatnění ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku týkajícího se institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody svým obsahem pod uvedený dovolací důvod podřadit nelze.

Navíc předmětnou námitkou stran mimořádného snížení trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku se zabýval již odvolací soud v rámci ukládání trestu, kdy uvedl, že „

posuzovaný případ se nevymyká ostatním případům obdobné trestní činnosti, kdy se osoby v hmotné nouzi po slibu odměny zapojí do skupinové trestné činnosti na pozici, v níž přichází v úvahu odhalení totožnosti pachatele. Ohledně stadia trestného činu je třeba znovu poukázat na výši škody, která měla být trestným činem způsobena, a vývojovou fázi blízkou dokonání činu

(str. 9 rozhodnutí)

.

Poté, co zohlednil všechny okolnosti dané věci, uložil trest na spodní hranici trestní sazby. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 8 rozhodnutí).

IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. 2. 2016

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu