Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4682/2015

26 Cdo 4682/2015

U S N E S E N Í

JUDr. Ing. Petra Ševčíka

P. Ch.

, zastoupenému Mgr. Ivou Frömlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Legerova 1820/39, o zaplacení částky 291.048,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015, č. j. -148, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015, č. j. -148, odmítl podle o.s.ř ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 (ve spojení s ustanovením ), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím jednak namítl vady (odvolacího) řízení (neboť nenastolil žádnou otázku týkající se výkladu procesního předpisu, přičemž takovou otázku nelze dovodit ani z obsahu dovolání) a jednak brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá zjištění rozhodná pro skutkový závěr, že žalovaný provedl (financoval) rekonstrukci bytové jednotky, jíž měl pronajatou od dlužníka. Vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, pak nabídl též pro posouzení otázky platnosti dohody o vypořádání investice žalovaného do předmětu nájmu. V této souvislosti lze – vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu – podotknout, že citovanou dohodou si účastníci nájemního poměru nesjednali nájemné z bytu v jiné formě než v podobě peněžitého plnění, jak se dovolatel snaží podsouvat, ani si neujednali fikci zaplacení reálně nikdy neuhrazeného nájemného, jak v dovolání rovněž naznačuje; skutečný význam uvedené dohody spočíval v tom, že investice, kterou měl žalovaný vynaložit na rekonstrukci pronajaté bytové jednotky, mu bude kompenzována tím, že po určitou dobu trvání nájemního poměru nebude povinen platit z ní dlužníku nájemné.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení a 3 – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). Z toho současně vyplývá, že vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), dovolatel, jde-li o věc samu, nepřípustně vztáhl k vadám řízení, resp. jinému skutkovému stavu věci, než jak byl zjištěn odvolacím soudem.

Směřuje-li dovolání též proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, je namístě předeslat, že pro účely posouzení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o peněžitém plnění není – se zřetelem k ustanovení – rozhodné, o jaké částce odvolací soud dotčeným výrokem rozhodl, nýbrž to, v jakém rozsahu je jeho rozhodnutí o příslušném peněžitém plnění zpochybněno. Dovolání proti citovanému nákladovému výroku není objektivně přípustné ( , ), jelikož dovolatel jej – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – napadl nanejvýš v rozsahu částky 41.745,- Kč (tj. rozdíl mezi částkou 77.319,- Kč přisouzenou nákladovým výrokem a částkou 35.574,- Kč /představovanou podle dovolatele třemi úkony právní služby po 9.500,- Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300,- Kč a 21 % daní z přidané hodnoty ve výši 6.174,- Kč/), tedy ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle ustanovení tam nastavené omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2016

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu