Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 99/2016

8 Tdo 99/2016-37

U S N E S E N Í

M. B.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

se

dovolání obviněného

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. , byl obviněný M. B. uznán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl podle § 143 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osm let. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným Mgr. D. Š. a nezl. "TULIPÁNOVI" *).

Rozsudek nalézacího soudu napadli obviněný a poškození Mgr. D. Š. a nezl. "TULIPÁN" odvoláními. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. , byl z podnětu podaných odvolání za splnění podmínek § 263 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Nutno podotknout, že usnesení odvolacího soudu původně obsahovalo poučení o možnosti podat proti němu dovolání. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , však bylo podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve smyslu § 138 tr. ř. opraveno nesprávné poučení o opravných prostředcích v usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. , tak, že se nahradilo zněním: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Obviněný podal proti opravnému usnesení stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. , podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. , podal obviněný M. B. prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.

Úvodem vyložil, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje poučení o možnosti podat proti němu dovolání, proto tak činí. Odvolací soud sice vydal dne 17. 6. 2015 usnesení, kterým bylo opraveno nesprávné poučení o opravných prostředcích, ale proti tomuto usnesení podal stížnost, o níž k době podání dovolání nebylo dosud rozhodnuto, tudíž platí, že proti usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. , lze podat dovolání.

Odvolacímu soudu vytýkal, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neobsahuje prakticky žádný právní názor, že se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Nekonkretizoval vady rozsudku nalézacího soudu, které nelze odstranit ve veřejném zasedání, neuvedl, zda je odvolání obviněného důvodné či nikoliv. V důsledku toho musel podat odvolání i proti dalšímu rozsudku soudu prvního stupně.

Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, jakož i (po něm následující) rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. , zrušil a aby Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného připomněla, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutí ve věci samé jsou definována v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. a z jeho znění vyplývá, že rozhodnutí, které obviněný M. B. napadl dovoláním, není rozhodnutím, které je zde vyjmenováno. V důsledku této skutečnosti je třeba jeho dovolání považovat za nepřípustné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.

V replice k vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství obviněný zmínil, že státní zástupkyně přehlédla, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahovalo poučení o možnosti podat dovolání, čímž tento soud dovolání připustil. Zopakoval, že Nejvyššímu soudu pak přísluší rozhodnout pouze o důvodnosti či nedůvodnosti podaného dovolání. Učinila proto návrh shodný s tím, který byl obsažen v podaném dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné. V této souvislosti nutno uvést, že dovolací soud posuzuje otázku přípustnosti dovolání nezávisle na tom, zda a jak ji případně posoudí odvolací soud. Názor obviněného, že dovodil-li odvolací soud přípustnost dovolání, dovolací soud „rozhoduje pouze stran jeho důvodnosti či nedůvodnosti, nikoliv však jeho přípustnosti“, je mylný.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí

ve věci samé. Jsou jimi:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání,d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,g) usnesení o schválení narovnání, neboh) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. , byl odvoláním napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Ačkoliv Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozhodl ve druhém stupni, jde o takové rozhodnutí, které nelze podřadit pod žádný z typů rozhodnutí uvedených v ustanovení až g) tr. ř. Napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé, pročež proti němu není přípustné dovolání ve smyslu tr. ř. (srov. přiměřeně rozhodnutí č. rozh. tr.).

Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. , ve svém původním znění obsahovalo vadné poučení o dovolání. Ze znění ustanovení § 125 odst. 3 tr. ř. plyne povinnost krajského soudu coby soudu druhého stupně dát poučení o dovolání a jeho náležitostech jen v případě, že jde o rozhodnutí, proti němuž je podle § 265a odst. 2 tr. ř. dovolání přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod č. 38/2009 Sb. rozh. tr.). V opačném případě poučí, že proti rozhodnutí opravný prostředek není přípustný. Odvolací soud svoje pochybení napravil, jak již bylo zmíněno, a usnesením ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. , bylo podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve smyslu § 138 tr. ř. opraveno nesprávné poučení o opravných prostředcích v usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. , tak, že se nahradilo správným poučením o tom, že proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Okolnost, že obviněný podal dovolání ještě za situace, kdy nebyla formální vada poučení o dovolání odstraněna pravomocným usnesením o opravě, nic nemění na tom, že obviněný podal dovolání proti rozhodnutí, proti němuž to zákon nepřipouští. Odstranění zmíněné vady cestou opravného usnesení nelze vnímat jako zkrácení práva obviněného na obhajobu a nevede „k zavádění principu právní nejistoty“, jak tvrdí dovolatel. Zásadně totiž platí, že vadné poučení o dovolání obsažené v rozhodnutí soudu, který rozhodl ve druhém stupni, není z hlediska závěru o posouzení splnění zákonných podmínek jeho přípustnosti pro dovolací soud určující, nemá žádné právní účinky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2002, sp. zn. ).

Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, poněvadž není nepřípustné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 2. 2016

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu