Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2269/2014

30 Cdo 2269/2014

U S N E S E N Í

Ing. L. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, IČO 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 424/16, o zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č. j. -50, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 29. 10. 2012, č. j. -30, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o zaplacení částky 350.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 3. 11. 2011 do zaplacení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně uvedl, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , nepřiměřenou délku řízení neshledal, když průběhem tohoto řízení do 9. 4. 2010 se již soud zabýval pod sp. zn. , a od 9. 4. 2010 již v řízení žádné růtahy nenastaly. Co se týče řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce je již promlčen, když řízení bylo skončeno dne 4. 3. 2010 a nárok byl u soudu uplatněn až dne 13. 12. 2011.

Rozsudkem ze dne 17. 6. 2013, č. j. -50, Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se, pokud jde o řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , plně ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci učiněným soudem prvního stupně. Dále vyzval žalobce k doložení, že v souladu se svým tvrzením podal dovolání ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. a když tak neučinil, ověřil si tuto skutečnost dotazem na příslušný okresní soud, který potvrdil, že dovolání v této věci nebylo podáno. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je již promlčen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce řádné a včasné dovolání.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 17. 6. 2013, Nejvyšší soud jako soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z tam jmenovaných okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení musí dovolatel mimo jiné v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , dovolatel vůbec nenapadá právní závěr, na němž je rozhodnutí ve věci postaveno, když ve svém dovolání nerozporuje závěr o tom, že je tento nárok promlčen. Ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. dovolatel sice uvedl, že se neztotožňuje se závěrem soudu o tom, že v dané věci bylo již pravomocně rozhodnuto, když ve věci vedené pod sp. zn. , soud ve výroku rozhodnutí výslovně neuvedl, že jde o nepřiměřeně dlouhé řízení od 21. 9. 2005 do 10. 4. 2010, nespecifikoval však zda dle jeho názoru je tento závěr v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, zda tato otázka dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud řešena, zda je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo zda má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Ve svém obsáhlém dovolání pak dále dovolatel namítá konkrétní rozpor s judikaturou dovolacího soudu, přičemž i odkazuje na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, napadá však závěry, na kterých soud prvního stupně ani odvolací soud své rozsudky nepostavily. Dovolatel tak ve svém dovolání uvádí, že odvolací soud pochybil, neboť při stanovení výše odškodnění měl vyjít ze základní částky 20.000 Kč a nikoliv 15.000 Kč, když dovodil, že význam řízení pro dovolatele byl snížený, když uzavřel, že řízení není pro dovolatele významné, když vede množství dalších odškodňovacích řízení a když dovolateli nezvýšil základní částku odškodnění, přestože i samotné odškodňovací řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Takové závěry však z dovoláním napadeného rozhodnutí vůbec neplynou. Pokud jde o dovolatelovu námitku ohledně přiměřenosti délky řízení, ani ta není způsobilá založit přípustnost dovolání, když dovolatel nevymezil žádnou právní otázku, při jejímž řešení by se měl odvolací soud odchýlit od judikatury dovolacího soudu a toliko pouze rekapituluje obecné závěry dovolacího soudu ohledně přiměřenosti délky řízení, aniž by je jakkoliv vztáhl k posuzovanému případu.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a která nebyla odstraněna v zákonné lhůtě ( , a ), a dovolání proto odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D. předseda senátu