Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Nd 382/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně RWE Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská č. 3135/12, identifikační číslo osoby 49903209, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova č. 162/8, proti žalovanému Z. L., O., o 53 431,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc, vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , projedná a rozhodne Městský soud v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. -38, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) postoupena Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému. Z provedených šetření dospěl k závěru, že místo trvalého pobytu žalovaného je odlišné od místa trvalého pobytu, které uváděla ve svém žalobním návrhu žalobkyně. Podle centrální evidence obyvatel má žalovaný trvalý pobyt v O. Podle informací Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu, Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci a České správy sociálního zabezpečení je bydlištěm žalovaného O., přičemž se obě zjištěné adresy nacházejí v obvodu Okresního soudu v Olomouci.

Protože Okresní soud v Olomouci nesouhlasil s postoupením věci, předložil ji podle ustanovení Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, který rozhodl usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. -121, že nesouhlas Okresního soudu v Olomouci s postoupením věci je důvodný, s odůvodněním, že ke dni 17. září 2013 (zahájení řízení) sice měl žalovaný formálně nahlášen v centrální evidenci obyvatel trvalý pobyt v O., což je ovšem adresa ohlašovny Magistrátu města Olomouc, přičemž pro určení místní příslušnosti soudu je rozhodné bydliště faktické. Na adresách, které dále vyplývají z obsahu spisu, O. a O., podle zjištění Okresního soudu v Olomouci žalovaný několik let před rozhodným datem nebydlel. Ze spisu naopak vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených dodávkách plynu, kterou žalovaný podepsal dne 11. dubna 2011 v Brně a jako svou adresu uvedl B., přičemž za odběrné místo spotřeby označil adresu B. Obě tyto adresy se nacházejí v obvodu Městského soudu v Brně.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2015, č. j. -130, vyslovil (podruhé) svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc podle ustanovení předložena Nejvyššímu soudu České republiky. V odůvodnění Městský soud v Brně shrnul dosavadní zjištění obou výše uvedených soudů a dodal, že na adresách B. a B., se žalovaného nepodařilo zastihnout ani zde nebyla nalezena jeho poštovní schránka. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit.

Podle ustanovení se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle ustanovení jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Z obsahu spisu vyplývá, že věc patří do pravomoci českých soudů, avšak není známo, kde měl žalovaný v době zahájení řízení bydliště (tj. místo, kde se zdržoval s úmyslem zdržovat se tam trvale); je stále hlášen k trvalému pobytu na adrese Olomouc, Horní náměstí č. 583, kde se ovšem nezdržuje a ani bydlet nikdy nemohl.

Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Městským soudem v Brně proto podle ustanovení určil, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 1. února 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu