Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3478/2015

23 Cdo 3478/2015

U S N E S E N Í

Groz-Beckert Czech s. r. o.

Ing. M. M.

, místem podnikání v Praze, Pod Kaštany 1106/17, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 16294190, zastoupené Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PSČ 150 00, o zaplacení částky 609 629 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2014, č. j. -511, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 358 Kč k rukám Mgr. Petra Wölfla, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 15/8, PSČ 370 01.

Stručné odůvodnění( , dále jen „ “)

Okresní soud v Hodoníně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 27. dubna 2011, č. j. -347, zamítl žalobu na zaplacení částky 609 629 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Usnesením ze dne 17. května 2011 byl doplněn výrok o povinnosti nahradit náklady řízení České republice (výrok pod bodem III).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně třetím rozhodnutím v této věci ze dne 10. června 2014, č. j. -511, změnil rozsudek soudu prvního stupně v prvním výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 609 629 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II až IV).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které považuje za přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, respektive by měly být dovolacím soudem vyřešeny jinak. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, neboť odvolací soud přihlížel k oběma znaleckým posudkům a nezohlednil to, že v pořadí druhý znalecký posudek, byl posudkem revizním. Odvolací soud nesprávně hodnotil výpověď svědka, neprovedl dovolatelem navržený důkaz a upřel mu právo věc před soudem řádně projednat, když nesankcionoval žalobkyni za to, že nepředložila y, které by mohl znalec použít jako srovnávací materiál, ač byla podle zákona o účetnictví povinna tyto záznamy uschovávat. Odvolací soud nesprávně určil datum doručení žaloby a nezohlednil, že zaúčtováním vyjádřila žalobkyně souhlas s převzetím dluhu. Právní zástupce žalobkyně jednal na základě neplatné plné moci, soudy proto zatížily řízení vadou.

Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhuje dovolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že jej považuje za nepřípustné, neboť směřuje zejména proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, což blíže odůvodňuje. Nejvyššímu soudu proto navrhuje, aby dovolání žalovaného zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Pro námitku nesprávného určení data doručení žaloby žalovanému dovolatel neformuloval otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, dovolání proto není přípustné.

Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal (odst. 1). Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou (odstavec 3).

Odvolací soud však neměl za prokázanou pravost ani správnost dohody o převzetí dluhu ze dne 31. srpna 1994 a oznámení o změně údajů a převzetí dluhu ze dne 1. září 1994. Na řešení otázky, zda lze zaúčtování převzatého dluhu provedené věřitelem považovat za konkludentní souhlas s převzetím dluhu, tak napadené rozhodnutí nezávisí, neboť skutečnost, zda věřitel vyjádřil s převzetím dluhu souhlas, či nikoli, není podstatná za situace, kdy nebyla prokázána písemná dohoda o převzetí dluhu. Dovolání proto není přípustné.

Podle ustanovení je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Dovozuje-li žalovaný přípustnost dovolání z neprovedení jím navržených důkazů a z neplatnosti plných mocí žalobkyně, namítá vady řízení, k nimž by Nejvyšší soud mohl přihlédnout tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( věta druhá ). Tvrzení těchto vad však přípustnost dovolání nezakládá.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první odmítl, neboť dovolání není přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 1. února 2016

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu