Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 492/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně R. K., zastoupené Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, proti žalované MetLife Europe Limited, soukromá společnost s ručením omezeným na akcie, vedená Irským obchodním rejstříkem u Úřadu pro registraci společností v Dublinu pod číslem 415123, se sídlem na adrese 20 on Hatch, Lower Hatch Street, Dublin 2, Irsko, o zaplacení částky 750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2012, č. j. -196, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. června 2012, č. j. -177, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 750.000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky (bod II. výroku), rozhodl o náhradě nákladů státu (bod III. výroku).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem shora uvedeným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že 9. listopadu 2005 měla být uzavřena smlouva o životním pojištění č. 62054333, kdy jedinou obmyšlenou osobou podle pojistné smlouvy na případ smrti M. S. měla být jeho přítelkyně R. K. V listopadu 2006 M. S. zemřel. M. S. při uzavírání pojistné smlouvy úmyslně zatajil pro žalovanou důležité informace, jejíž znalost by měla vliv na další postup při uzavírání pojistky a v konečném důsledku by mohla mít za následek i neuzavření pojistky. Konkrétně šlo o to, že neuvedl, že má uzavřeny i další pojistné smlouvy, jejichž předmětem je životní pojištění. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalovaná se úspěšně dovolávala relativní neplatnosti právního úkonu (uzavření pojistné smlouvy s pojistníkem S.) podle a , (dále jen „obč. zák.“), z důvodu, že ten uvedl úmyslně nepravdivé údaje, které by měly vliv na to, zda by smlouva byla či nebyla mezi nimi uzavřena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů o tom, že M. S. neuvedl pravdivé údaje při uzavírání smlouvy o životním pojištění. Současně závěrem dovolání zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, který dovodil relativní neplatnost uzavřené smlouvy a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že žalovaná měla postupovat se zvýšenou mírou pečlivosti při posuzování případného omluvitelného omylu žalované.

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II, části první , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a další zákony.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , nejprve posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku upravuje ustanovení a c) Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Přípustnost dovolání je tak třeba posoudit podle ustanovení (o jehož zrušení uplynutím dne 31. prosince 2012 rozhodl Ústavní soud v Nálezu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ). Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ) je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejich řešení zpochybnila. Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Přípustnost dovolání nezakládá polemika dovolatelky se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů o tom, zdali při uzavírání pojistné smlouvy byly pojistiteli sděleny úplně a pravdivě všechny skutečnosti rozhodné pro její uzavření. Dovolatelka touto polemikou uplatňuje dovolací důvod podle , který u dovolání podle nemá k dispozici.

Konečně přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatelky, bez bližšího vymezení určité otázky, která by měla představovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybňující právní posouzení věci odvolacím soudem o tzv. relativním omylu. Závěry odvolacího soudu nejsou ani v rozporu s dovolatelkou označovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu, a to rozsudkem ze dne 30. července 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 55/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudkem ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. .

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2016

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu