Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
37351682D4933A11C1257F920047327F.html
HTML · 13.04 KB
No categories available
25 Cdo 4877/2015
25 Cdo 4877/2015
U S N E S E N Í
Ing. M. M.,
Pražská energetika, a.s.
, se sídlem Praha 10, Na Hroudě 1492/4, IČO 60193913, o 54.664 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 72/2013 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 25 Co 163/2015 -82, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody v částce 24.664 Kč, tj. poloviny uhrazeného nájemného za byt, jejž nemohl žalobce užívat v důsledku neoprávněného odpojení elektřiny, a dále částky 30.000 Kč jako náhrady za nedodržení standardu ukončení přerušení distribuce elektřiny podle § 13 odst. 2 vyhlášky č. 540/2005 Sb.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 25 Co 163/2015 -82, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2014, č. j. 21 C 72/2013 -57, jímž byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvoinstančního soudu, že odběr elektřiny byl žalobci řádně vyúčtován a vyúčtování mu bylo doručováno, avšak v důsledku opakované dlouhodobé nepřítomnosti žalobce v domě a stavu jeho poštovní schránky se vlastním jednáním zbavil možnosti mít vědomost o stavu vyúčtování, svých platebních povinnostech a o možném přerušení dodávky elektřiny. Jednání žalované nebylo protiprávní, a není tedy splněna podmínka pro vznik odpovědnosti za škodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř, neboť má za to, že otázka důsledků doručování upozornění podle § 51 odst. 1 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (dále jen „energetický zákon “) nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o doručení vyúčtování a upozornění na možné přerušení dodávky elektrického proudu. Absenci důkazu doručení upozornění považuje za nezpochybnitelnou a úvahu odvolacího soudu, že se svým vlastním jednáním zbavil možnosti dostat příslušnou písemnost do své dispozice, považuje za hypotetickou spekulaci. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o nedůvodnosti nároku žalobce.
Námitkami, jež se týkají správnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Správnost právního názoru, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, dovolatel zpochybňuje na základě vlastní verze skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů, když především polemizuje se skutkovými závěry, které odvolací soud z provedených důkazů vyvodil (závěr odvolacího soudu, že žalobci byla řádně doručována vyúčtování odběru elektřiny i upozornění o možném přerušení dodávek elektrického proudu pro nedodržení platebních podmínek, avšak jeho vlastní způsob vybírání pošty a stav poštovní schránky zbavily žalobce možnosti mít vědomost o stavu vyúčtování a jeho platebních povinnostech). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 617/2012 , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 12277, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009 , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 9036).
Nejvyšší soud ze shora vyložených důvodů dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu