Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1593/2015

8 Tdo 1593/2015-16

U S N E S E N Í

R. T.

takto

:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

se

dovolání obviněné R. T.

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , byla obviněná R. T. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tím, že

v době od 21.00 hod. dne 11. 3. 2013 do 7.00 hod. dne 12. 3. 2013 v Č. L., ulici O., v bytě, kde byla na návštěvě u J. B., využila toho, že jmenovaný vlivem únavy a alkoholu usnul, a k jeho škodě odcizila ze stolku v obývacím pokoji volně položený mobilní telefon zn. Nokia Asha 306 v hodnotě 1.900 Kč se SIM kartou s kreditem ve výši 99 Kč, a z peněženky uložené v kalhotách, které byly pověšeny na věšáku v předsíni, odcizila finanční hotovost ve výši 9.000 Kč, tiket Šťastných deset v hodnotě 40 Kč, čímž způsobila jmenovanému škodu v celkové výši 11.039 Kč.

Za tento přečin byla obviněná podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. B. částku ve výši 10.500 Kč.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , odvolání obviněné podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná z důvodů podle § 265b odst. 1 písm.

l)

tr. ř. dovolání, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle§ 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K těmto důvodům uvedla, že setrvává na svém tvrzení, že skutek, který je jí kladen za vinu, nespáchala, a necítí se jím být vinnou. Na upřesnění dodala, že v hospodě byla s B. M. a Ž. T., kteří za ní přišli, a všichni společně poté odešli do bytu její dcery R. T. Oba jmenovaní svědci, jejichž adresu současně uvedla, mohou tuto skutečnost potvrdit. Pochybení obou soudů obviněná spatřovala v tom, že nesprávně posoudily skutkový stav věci, pokud vzaly za prokázané, že skutek popsaný v obžalobě se stal a že jej spáchala, neboť se tohoto činu nedopustila.

V závěru dovolání obviněná navrhla, aby z výše označených důvodů dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a aby věc dle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství, kterému byl opis dovolání doručen, Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovilo souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné podané obhájcem je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dovolací soud zkoumal, zda obviněná dovolání opřela o takové skutečnosti, které dopadají na jí označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř.

Dovolání lze podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.

Ze zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že spočívá ve třech různých okolnostech, z nichž první zahrnuje situaci, kdy byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání oprávněná osoba nepodala opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení), nebo jestliže odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 253 odst. 4 tr. ř.), a dále jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou tyto zmíněné důvody, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Na základě obsahu spisu, obviněnou v dovolání vymezených argumentů a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud odvolání obviněné podané proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal a na základě tohoto přezkumu dospěl k závěru o nedůvodnosti tohoto řádně podaného opravného prostředku, proto jej podle § 256 tr. ř. zamítl. V důsledku tohoto postupu odvolacího soudu, který neodmítl odvolání obviněné z formálních důvodů, jak předpokládají první ze dvou uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm.

l

) tr. ř., mohla obviněná v přezkoumávané trestní věci na jeho základě dovolání podat jen tehdy, pokud by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí shledala konkrétní vady naplňující některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu podaného dovolání je však zjevné, že obviněná v něm žádný jiný dovolací důvod výslovně neuvedla, ač je tak ve smyslu ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. povinna, neboť podle něho v dovolání musí být vedle obecných a jiných náležitostí rovněž uvedeno, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až

l

) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.

Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí, dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. ).

Z těchto důvodů, pokud obviněná v dovolání žádný jiný dovolací důvod než podle § 265b odst. 1 písm.

l)

tr. ř. neuvedla a nejsou splněny ani další podmínky pro uplatnění uvedeného důvodu, nesplnila povinnost vyplývající z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., a v důsledku toho Nejvyšší soud nemohl posuzovat správnost napadeného rozhodnutí ve smyslu vad, na něž by mohl dopadat některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až

l

) tr. ř.

I přes tento závěr však Nejvyšší soud posuzoval obsah dovolání se zřetelem na možnost posoudit dovolání z hledisek obecné povinnosti soudu vyjádřené v ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř., podle kterého se podání vždy posuzuje podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. V rámci této povinnosti by Nejvyšší soud, pokud by v dovolání chyběl konkrétní odkaz na ustanovení zákona, tzn. paragrafu, jenž označuje některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., avšak dovolatel by slovně takový konkrétní dovolací důvod vymezil způsobem, který zákon stanoví, mohl obsahovou správnost takto uvedeného dovolání posoudit. V přezkoumávané věci však Nejvyšší soud, ač takto postupoval, shledal, že obviněná ani tuto povinnost v dovolání nesplnila, neboť ani slovně konkrétní důvod, z něhož by byly patrny vady rozhodnutí, které by naplňovaly některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., neuvedla.

Podstata obviněnou uplatněných námitek spočívala v tom, že oba soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci a odsoudily ji za skutek, který nespáchala s odkazem na konkrétní výhrady v dovolání shora konstatované, z nichž však není zřejmé, v čem spatřovala konkrétní pochybení podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů. Lze jen podle tohoto obsahu dovolání zmínit, že vytýkané vady směřují proti soudy učiněným skutkovým zjištěním, což jsou námitky, které nelze podřadit pod žádný ze zákonem v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. vymezených dovolacích důvodů [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. (N 108/30 SbNU 489), usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. (uveřejněné pod č. 17/2002 – T420 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].

Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněná dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř

.

uvedenými výhradami nenaplnila, protože ani jednu ze tří alternativ, pro něž lze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu dovolání podat, v přezkoumávané věci nedodržela.

Vzhledem ke všem takto popsaným skutečnostem lze shrnout, že námitky obviněné právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm.

l)

tr. ř. ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a Nejvyšší soud proto dovolání obviněné R. T. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonem stanoveny.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostřed přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 1. 2016 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu