Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4381/2015

21 Cdo 4381/2015

U S N E S E N Í

V. K.

YVES ROCHER spol. s r. o.

se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 47, IČO 43005608, zastoupenému Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Voršilská č. 130/10, o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2015 č. j. -155, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Elišky Barthelemy, advokátky se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Voršilská č. 130/10.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2015 č. j. -155 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, jenž byl v této věci vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014 č. j. -112, který byl uveřejněn pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, a je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není proto důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Poukazuje-li dovolatelka na „protichůdný“ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010 sp. zn. (který byl uveřejněn pod č. 100 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011), pak přehlíží, že ve věci, v níž dovolací soud rozhodl tímto rozsudkem, byla řešena odlišná právní otázka, a to, zda má zaměstnanec nárok na odstupné za situace, kdy organizační změnou došlo k převodu části činnosti jeho dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele a kdy zaměstnanec poté skončil pracovní poměr u dosavadního zaměstnavatele a nastoupil do pracovního poměru k tomuto jinému zaměstnavateli. Otázku, zda v pracovní smlouvě uzavřené mezi zaměstnancem a přejímajícím zaměstnavatelem po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru s dosavadním zaměstnavatelem může být sjednána zkušební doba, která byla (mimo jiné) určující v projednávané věci, uvedený rozsudek Nejvyššího soudu neřeší.

Návrh dovolatelky, aby Nejvyšší soud přerušil dovolací řízení a aby podle ustanovení čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie požádal Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o předběžných otázkách týkajících se výkladu ustanovení čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. 3. 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, neshledal dovolací soud důvodným, neboť v projednávané věci nevyvstala otázka výkladu uvedené směrnice, která by byla pro rozhodnutí významná (určující). Judikatura Soudního dvora Evropské unie dospěla již dříve k závěru, že, není-li výslovně stanoveno jinak, mohou být ze směrnice Rady 2001/23/ES dovozovány jen nároky těch zaměstnanců, jejichž pracovněprávní vztah trval k okamžiku přechodu, a že pouze u těchto zaměstnanců dojde k přechodu práv a povinností na nový subjekt; otázku, zda k okamžiku přechodu trvá pracovněprávní vztah, je povinen posoudit vnitrostátní soud podle vnitrostátního práva (srov. například rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 2. 1985 ve věci 19/83, Knud Wendelboe a další, nebo rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 6. 1988 ve věci 101/87, Bork International a další).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2016

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu