Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
19452781952A1232C1257F870030CA4F.html
HTML · 13.8 KB
No categories available
29 Cdo 5521/2015
29 Cdo 5521/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele J. S., zastoupeného JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Plzni, Husova 722/13, PSČ 301 00, za účasti Družstva HLS, výrobního družstva Plzeň, se sídlem v Plzni, Čelakovského 858/3, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 40526801, zastoupeného Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem, se sídlem v Plzni, Martinská 319/10, PSČ 301 00, o zaplacení 208.994 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 157/2007 , o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2015, č. j. 14 Cmo 512/2011 -237, takto:
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem ze dne 11. srpna 2011, č. j. 44 Cm 157/2007 -130, Krajský soud v Plzni zavázal Družstvo HLS, výrobní družstvo Plzeň (dále jen „družstvo“), zaplatit navrhovateli 185.390 Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku rozsudku (výrok I.), zamítl „žalobu“ o zaplacení 23.604 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. - V.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výroky I., III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (výrok druhý).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 14 Cmo 512/2011 -175, k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. února 2014, č. j. 29 Cdo 2479/2013 -219, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Podstatou dovolacích námitek je polemika se závěrem Nejvyššího soudu vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 2479/2013 ), podle něhož určují-li stanovy družstva, že pro stanovení výše vypořádacího podílu je rozhodný stav majetku družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo, nelze při výpočtu výše vypořádacího podílu přihlédnout k rozhodnutí členské schůze o rozdělení a užití účetně vykázaného zisku (např. o jeho převodu do nedělitelného fondu), které bylo přijato až v následujícím účetním období.
S tímto závěrem Nejvyššího soudu, jenž byl pro odvolací soud závazný (dle § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu