Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2708/2015

26 Cdo 2708/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně V. S., s místem podnikání Olomouc, Holice 857, zastoupené Mgr. et Mgr. Lenkou Mrázkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská 1319/10, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. ledna 2015, č. j. -90, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 22. 1. 2015, č. j. -90, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově (soud prvního stupně) ze dne 4. 8. 2014, č. j. -65, jímž zamítl žalobu, aby byly z exekuce nařízené ve prospěch oprávněné (žalované) proti povinnému V. T. usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2012, č. j. -10, prováděné soudním exekutorem JUDr. Jiřím Petruněm v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 065 EX 02171/12, vyloučeny tam specifikované věci, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první (ve spojení s ) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítl, neboť není podle ustanovení přípustné.

Při řešení otázky procesního práva – dokazování ( ) a poučovací povinnosti ( ) postupoval odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyni se v řízení před soudem prvního stupně dostalo u jednání konkrétního poučení v souladu s ustanovením , 3 , a to ještě před koncentrací řízení. Soud v souladu s ustanovením zjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že neprovedl všechny důkazy, které navrhovala, a přesto žalobu zamítl s tím, že svá tvrzení neprokázala, přehlíží, že soud vzal za prokázáno, že si pořídila druhově obdobné věci (jako byly ty, jež byly exekutorem sepsány), měla je tedy ve svém účetnictví (a proto k této otázce nebylo potřeba provádět další důkazy, které navrhla), nebylo však prokázáno, že jde o tytéž věci, které jsou předmětem žaloby.

Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. ledna 2016

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu