Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3500/2015

30 Cdo 3500/2015

U S N E S E N Í

České republiky – Státního pozemkovému úřadu

P-holding, s. r. o.

, se sídlem v Praze 1, Evropská 810/136, identifikační číslo osoby 247 15 484, zastoupené Mgr. Jiřím Šafkou, advokátem Advokátní kanceláře KAŇKA & ŠAFKA, advokáti s. r. o., se sídlem Pod Hybšmankou 2339/19, 150 00 Praha – Smíchov, za účasti

Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou

, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, identifikační číslo osoby 004 08 026, vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2015, č. j. -296, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně a vedlejší účastník na její straně

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřím Šafky, advokáta Advokátní kanceláře KAŇKA & ŠAFKA, advokáti s. r. o., se sídlem Pod Hybšmankou 2339/19, 150 00 Praha – Smíchov.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále již „soud prvního stupně“ rozsudkem ze dne 12. června 2014, č. j. -258, zamítl žalobu o určení, že označené nemovitosti jsou ve vlastnictví České republiky a předmětné pozemky jsou ve správě Státního pozemkového úřadu, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na její straně Městský soud v Praze (dále již „dovolací soud“) rozsudkem ze dne 20. ledna 2015, č. j. -296, rozsudek soudu prvního stupně podle potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku vyložil, že

„Zásadní spornou otázkou tohoto řízení bylo posouzení, zda A. H. se stal vlastníkem předmětných nemovitostí. Soud I. stupně při řešení této předběžné otázky – vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2013, č. j. -197 – správně uzavřel, že za situace, kdy vlastnictví předmětných nemovitostí získal A. H. na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. -156, ve spojení se zápisem do katastru nemovitostí, nelze již jeho vlastnictví v tomto řízení zpochybnit přezkum správnosti tohoto soudního rozhodnutí.“ Bezchybný je tak závěr soudu I. stupně, že nabytím právní moci citovaného rozsudku soudu I. stupně ukládajícím prohlášení vůle byla uzavřena mezi Pozemkovým fondem ČR jako převádějícím a p. A. H. jako nabyvatelem smlouva o převodu předmětných pozemků, která následně byla vložena do katastru nemovitostí...V souladu s ust. § 133 odst. 2 obč. zák. tak došlo k převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům z České republiky – Pozemkového fondu ČR na p. A. H., který se tak stal vlastníkem předmětných pozemků...Lze souhlasit i se závěrem prvoinstančního soudu, že platnost převodu vlastnického práva soudním rozhodnutím nemůže zpochybnit ani skutečnost, že předmětné pozemky byly církevním majetkem, když závěr pravomocného rozsudku o možnosti je převést na fyzickou osobu (A. H.) již v tomto řízení nelze (a tomuto soudu to ani nepřísluší) – s ohledem na ústavněprávní hledisko principu právní jistoty, závaznosti pravomocného rozhodnutí ( ) i důvěru účastníků v jeho neměnnost – revidovat.“

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále již „dovolatelka“) včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle a předpoklady přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že

„napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, eventuelně by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“

Z obsahu dovolání je pak zřejmé, že nesprávnost právního posouzení spatřuje dovolatelka v odvolacím soudem nesprávně řešené právní otázce platnosti předmětné převodní smlouvy, jejímž předmětem byl nemovitý majetek, který ve smyslu (tzv. blokačního) ustanovení , v rozhodném znění, nebylo možné platně převádět. Takový převod, došlo-li k němu, je ve smyslu obč. zák. a o. z., (absolutně) neplatný, neboť svým obsahem odporuje zákonu. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření naopak navrhla, aby dovolací soud podané dovolání buď odmítl pro jeho nepřípustnost, případně je zamítl vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je správně a je v souladu s dříve vysloveným právním názorem dovolacího soudu v téže věci. Žalovaná tento svůj právní názor ve svém vyjádření podrobně – i odkazem na označenou judikaturu – podrobně rozvedla.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání dovolatelky není ve smyslu přípustné.

Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) plně reflektoval(y) závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://nsoud.cz

), na který ve svém kasačním rozsudku (v této právní věci) ze dne 30. července 2013sp. zn. , odkázal dovolací soud, a jenž se týkal právní závaznosti pravomocného rozsudku ve smyslu , a to s dosahem ve vztahu mezi dotčenými účastníky daného řízení. V posledně zmíněném kasačním rozhodnutí dovolací soud také vyložil, že

„s ohledem na princip právní jistoty, především však s ohledem na připomenutou otázku závaznosti předchozího rozhodnutí, nelze při řešení otázky absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu obč. zák. či ve smyslu jiného právního předpisu pominout a z hlediska právního posouzení věci nereflektovat, jestliže k uzavření smlouvy došlo v důsledku rozhodnutí soudu ve smyslu Je tomu tak již z toho důvodu, že pokud uvedeným způsobem došlo k prohlášení projevů vůle, resp. k uzavření předmětné smlouvy, je v takto pravomocném rozsudku – z povahy věci – (pozitivně) vyřešena i otázka platnosti uzavřené smlouvy, přičemž mimo zákonem předvídané procesní instrumenty (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost, obnova řízení) nepřichází v úvahu tímto rozhodnutím založený hmotněprávní a po povolení vkladu vlastnického práva i věcně právní vztah negovat v jiném soudním řízení v rámci předběžné otázky platnosti takové smlouvy.“

K tomu je vhodné poukázat na právní závěr judikovaný Ústavním soudem České republiky (dále již „Ústavní soud“), že

„změněný okruh účastníků zakládá povinnost soudu znovu věc posoudit také z hlediska prokázaných tvrzení nových účastníků, avšak při současném respektu k předchozímu rozhodnutí o vztazích, v nichž noví účastníci jsou svého druhu nástupci původního účastníka řízení. Pokud soud takto nepostupuje, nelze jeho postup považovat za slučitelný se zásadami spravedlivého procesu, zejména pak s příkazem vnitřní nerozpornosti právního řádu. Celková harmonie soudních rozhodnutí podmiňuje důvěru v právo, bez níž by právo bylo jen mrtvým textem. Tento postup, resp. výklad dnes platného ustanovení v duchu naznačených principů, vyplývá jak z požadavku právní jistoty (dovozovaného z y ČR), tak je třeba jej respektovat jako součást práva na spravedlivý proces ( y).“

(nález Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2004, sp. zn. , který je veřejnosti přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu

http://nalus.usoud.cz

).

S přihlédnutím k odvolacím soudem aplikovanému to tedy v poměrech této právní věci znamená, že žalobkyně coby právní nástupkyně Pozemkového fondu České republiky (nikoliv nástupkyně „svého druhu“) nemůže nově skutkově a právně argumentovat a pomíjet tak pro ni plynoucí vázanost z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. května 2010, č. j. -156, jímž byla uvedenému fondu uložena povinnost uzavřít s A. H. smlouvu o převodu (mimo jiné) předmětných pozemků. Kromě toho není ani možné posuzovat „platnost“ pravomocného soudního rozhodnutí z pohledu obč. zák., a to ani v případě, jednalo-li se o rozhodnutí o prohlášení projevu vůle s uzavřením převodním smlouvy (k tomu srov. závěr odůvodnění shora cit. kasačního rozhodnutí dovolacího soudu).

Jinými slovy řečeno, z až 4 vyplývá, že, není-li pravomocný výrok rozsudku subjektivně závazný pro každého, vztahují se účinky právní moci jen na osoby, které byly účastníky řízení, a na osoby, na něž byla zákonem rozšířena závaznost rozsudku. Pro soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné moci je výrok pravomocného rozsudku v jiných věcech, než ve kterých se rozhoduje o osobním stavu (statusových věcech), závazný jen potud, pokud posuzují (jako předběžnou otázku) mezi účastníky, popřípadě mezi osobami, na něž byla subjektivní závaznost rozsudku rozšířena, právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. Ten, kdo nebyl účastníkem řízení a ani podle zákona vůči němu není rozhodnutí závazné, může uplatňovat svá práva k věci nebo právu, o nichž bylo rozhodnuto, v jiném řízení, a ani soud, správní úřad nebo jiný orgán veřejné moci při posuzování věci nemůže vůči němu vycházet ze závěru, že a jak o ní bylo v jiném řízení již pravomocně rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. ).

Protože ze shora již vyložených důvodů žalobkyně coby právní nástupkyně Pozemkového fondu České republiky nemůže nově skutkově či právně argumentovat, odvolací soud při zjištěném skutkovém stavu věci, který nelze v dovolacím řízení nijak revidovat, nepochybil, přistoupil-li k aplikaci a ke shora již zreferovanému právně kvalifikačnímu závěru, jenž zohledňuje i zmíněné ústavně právní souvislosti.

Za této situace proto dovolací argumentace dovolatelky nemohla založit přípustnost jejího dovolání ve smyslu , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu jednak reflektuje závěry obsažené v označeném kasačním rozsudku, jakož i závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se , aniž by tím byl současně popřen význam a dosah, respektive právní důsledky dovolatelkou zmiňovaného „blokačního paragrafu zákona o půdě.“

Dovolání žalobkyně bylo proto podle odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu