Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3191/2015

28 Cdo 3191/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce J. B., T., zastoupeného JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem v Táboře, 9. května 678, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Velká Chyška, IČO: 00111953, se sídlem ve Velké Chyšce 108, zastoupenému JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1, o zaplacení částky 177.854,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 2. dubna 2014, č. j. - 267, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je

povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.309,20 Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Tuška do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. prosince 2014, č. j. -236, jímž tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 177.854,71 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první ), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. věta první ).

K dovoláním označené otázce stanovení výše náhrady za vnesený živý a mrtvý inventář a zásoby ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“), se Nejvyšší soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 23. února 1999, sp. zn. , uzavíraje, že vládní nezakládá samostatný nárok na náhradu za odňatý inventář. Ten může vzniknout jen na základě skutečnosti, že inventář byl vlastníkovi skutečně odňat, což musí oprávněná osoba prokázat; uvedené vládní nařízení se použije v případě, kdy je zjištěno, že k převzetí inventáře došlo, ale není možno prokázat jeho tehdejší rozsah nebo nelze-li určit jejich současnou hodnotu.

Případy, kdy nelze prokázat odnětí inventáře (ve smyslu § 20 odst. 6 zákona o půdě) pak dovolací soud rozumí i ty, při nichž nelze dostatečně věrohodně prokázat rozsah odňatého inventáře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2003, sp. zn. , jenž je spolu s ostatními rozhodnutím Nejvyššího soudu dostupný na www.nsoud.cz).

Závěr o nevěrohodnosti předloženého zápisu o převzetí živého a mrtvého inventáře, tzv. vnosové y, k němuž zde odvolací soud dochází po zhodnocení ostatních v řízení provedených důkazů (z nichž plyne, že předchůdkyně žalobce vnesla do zemědělského družstva i další mrtvý inventář, jenž v zápise – nadto postrádajícím její vlastnoruční podpis – uveden není), je pak závěr skutkovým, jehož kritikou nelze založit přípustnost dovolání.

Z uvedeného současně vyplývá, že v označené právní otázce, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil a Nejvyšší soud rovněž neshledává důvody, pro které by tato relevantní právní otázka, v jeho rozhodovací praxi již dříve vyřešená, měla být posouzena jinak.

Z předestřených důvodů (byla-li výše náhrady určena postupem dle ) nelze rozhodnutí odvolacího soudu pokládat za jakkoliv rozporné ani se závěry, jež Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku velkého senátu ze dne 9. února 2011, sp. zn. (v němž připustil soudní přezkum správnosti kriterií pro výpočet majetkových podílů určených v části třetí a čtvrté , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech).

K otázce promlčení práva (argumentuje-li žalovaný tím, že uplatněný nárok není nárokem „restitučním“ ani právem na majetkový podíl z transformace družstva, nýbrž právem na vypořádací podíl v družstvu) lze odkázat i na ty závěry odvolacího soudu, že dohoda o úhradě pohledávky (bez zřetele k hmotněprávní kvalifikaci práva) byla součástí účastníky uzavřené smlouvy ze dne 1. 2. 1998, kterou bylo lze – ve vztahu mezi stranami – modifikovat i příslušné ustanovení stanov o splatnosti vypořádacího podílu. Nadto odvolací soud znovu (podpůrně) odkázal na již dříve vyslovené závěry, k nimž patří i posouzení žalovaným uplatněné námitky promlčení za daných okolností jako výkon práva odporující dobrým mravům ve smyslu , (v situaci, kdy by k marnému uplynutí promlčecí doby přispěl především žalovaný, jenž žalobci původně plnil dle uzavřené dohody a po jejím rozvázání „tohoto (žalobce) instruoval v čase, kdy se může domáhat splnění pohledávky“). Vůči těmto závěrům (jež jsou určující pro řešení otázky, zda uplatněné právo promlčeno je či není, resp. zda je žalobci lze přiznat či nikoliv) žalovaný v dovolání nebrojí, zatímco na řešení jím pokládané otázky rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. [Proto rozhodnutí nekoliduje ani s dalšími žalovanými citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu – rozsudkem ze dne 1. prosince 2004, sp. zn. , či rozsudkem ze dne 16. září 2014, sp. zn.26 Cdo 2959/2014].

Napadá-li pak žalovaný dovoláním rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení (uvádí-li, že rozsudek napadá v celém rozsahu), ve vztahu k těmto akcesorickým nákladovým výrokům neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci, takže ohledně nich ani neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, pro kterou mohla by být založena přípustnost dovolání proti těmto výrokům rozsudku (srov. též ust. věty druhé , z něhož plyne vázanost dovolacího soudu vymezeným dovolacím důvodem, tedy včetně jeho obsahové konkretizace).

Z uvedeného plyne závěr o nepřípustnosti dovolání, které proto Nejvyšší soud bez jednání odmítl ( věty první, věty první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a za situace, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce, účelně vynaloženým v dovolacím řízení, patří odměna za zastupování advokátem v řízení, ve výši mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (z tarifní hodnoty 177 854,71 Kč) v částce 8.220,- Kč [srov. , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300,- Kč na jeden úkon právní služby ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.789,20 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. ledna 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu