Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3239/2015

30 Cdo 3239/2015

U S N E S E N Í

J. V.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 122 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č. j. -102, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 24. 10. 2014, č. j. -80, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“). Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 15. 12. 2004. Posledním rozhodnutím ve věci bylo usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce pro zjevnou neopodstatněnost. Toto rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce dne 24. 10. 2011. Žaloba v tomto řízení byla podána dne 11. 12. 2012. Po právní stránce soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobou uplatněné právo je promlčeno dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Soudy obou stupňů se rovněž vypořádaly s námitkou žalobce, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud uvedl, že žádný šikanózní výkon práva ze strany žalované v řízení prokázán nebyl a žalobce jej ani netvrdil. Ústavní konformitou aplikované zákonné úpravy se již Ústavní soud zabýval např. v usnesení ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky promlčení práva žalobce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně měl lépe posoudit konkrétní okolnosti žalobcova případu a posoudit tuto právní otázku jinak. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dále dovolatel odkazuje na řadu rozhodnutí Ústavního soudu, jež obsáhle cituje. Namítá, že žalobu podával sám bez pomoci advokáta, je handicapován jak svým zdravotním stavem, tak vyšším věkem. Srozumitelnost a vnitřní bezrospornost aplikovaného ustanovení zákona je pro laika více než sporná. Dále dovolatel napadá zákonnou úpravu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, a dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. ). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. ).

V právním státě však nemůže být ospravedlnitelným důvodem, pro nějž žalobce neuplatnil své právo včas, neznalost zákonné úpravy. Právní zásada „ignorantia iuris non excusat“ dopadá nejen na právně zastoupené účastníky řízení, ale na veškeré subjekty práva. Není tudíž rozhodující, že žalobce podal žalobu sám bez právního zastoupení. Ve vztahu ke znalosti zákonné úpravy není rozhodující ani věk účastníka řízení, ani jeho zdravotní stav.

Ohledně námitky srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti aplikovaného ustanovení lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 72/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. .

Dovolatelem vymezená právní otázka rozporu námitky promlčení s dobrými mravy tedy již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlil.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 1. 2016

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu