Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1451/2015

3 Tdo 1451/2015-35

U S N E S E N Í

Z. D.,

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu

se

dovolání

odmítá

.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ,

ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , bylo Z. D. podle přeměněno ochranné sexuologické ústavní léčení, které mu bylo uloženo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. , na zabezpečovací detenci.

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. , rozhodl podle , že u chovance Z. D. zabezpečovací detence nadále trvá. O stížnosti chovance proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 8. 2015, sp. zn.

, jímž ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl

Z. D. dovoláním

, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a j) trestního řádu. Dovolatel namítl, že soud nesprávně vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, zachycujícího stav v první polovině roku 2014, tedy důkazu naprosto neobjektivního a pomíjejícího, že jeho dosavadní pobyt v zabezpečovací detenci přinesl řadu pozitivních změn. Rovněž zpráva Věznice a u pro výkon zabezpečovací detence O. je podle dovolatele nepravdivá a neúplná. Návrhy na doplnění dokazování soud odmítl.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015 č. j. -75 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství

uvedl, že podání nemůže být podle § 265d odst. 2 trestního řádu považováno za dovolání, byť je takto označeno.

Chovanec Z. D. je (obecně) podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Dovolání bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou s účinností od 1. 1. 2002, a bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§ 265a odst. 1 trestního řádu), která patří do okruhu uvedeného v § 265a odst. 2 trestního řádu. Jelikož § 265a odst. 2 písm. a) – h) trestního řádu představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.

Z ustanovení § 265 odst. 2 trestního řádu vyplývá, že za rozhodnutí ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením, mezi něž náleží zabezpečovací detence, patří toliko rozsudek či usnesení je ukládající a vztahuje se tedy toliko k pochybením vzniklým při rozhodování o jeho uložení, nikoli k vadám rozhodnutí o jeho dalším trvání, jak je obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku namítáno. V předmětné věci v rámci rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence podle tedy není vysloveno uložení ochranného opatření, ale předmětem je posuzování skutečnosti jiné, takže podřazení napadeného usnesení soudu pod § 265a odst. 2 písm. a) nebo e) trestního řádu možné není. Toto nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 trestního řádu, proto proti němu není přípustné dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněné pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. , kterým byla zamítnuta stížnost chovance proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. , jímž bylo soudem podle vysloveno, že zabezpečovací detence Z. D. nadále trvá, není rozhodnutím, proti němuž je dovolání přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Dovolání chovance Z. D. bylo proto bez věcného přezkoumání (§ 265i odst. 3 trestního řádu) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu