Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 892/2015

-46

U S N E S E N Í

M. T.,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. T.o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. ,

byl M. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 70 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v době nejméně od podzimních měsíců roku 2009 do doby zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 na různých místech v H. K., zejm. v bytech v S. ul. č. p. …, poté v R. ul. a později na …. č. p. …, organizoval výrobu drogy pervitin tak, že dalším osobám určoval dobu a místo nákupu léků s obsahem pseudoefedrinu, poskytoval finanční prostředky včetně prostředků na nákup technologií a chemikálií k výrobě drogy, kontroloval množství a cenu nákupu, průběh cesty, v bytě, který si pro tyto účely pronajal, sledoval a přímo kontroloval samotnou výrobu, hmotnost a kvalitu pervitinu, jeho výrobu sám dokončoval, poté rozděloval finanční prostředky nebo pervitin k další distribuci a rozhodoval o likvidaci a úklidu zbylých chemikálií a nádob po výrobě drogy, kdy za pomoci J. F., P. U., J. S., M. Z., J. S., J. T. a M. B. dovážel z Polské republiky do České republiky za účelem výroby pervitinu tablety léků Sudafed s deklarovaným obsahem 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě a později zejm. Claritine Active s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, zakoupených převážně v lékárně v K., kdy tablety většinou během cesty tyto osoby vyloupaly z blistrů a takto je převážely již bez obalů přes hraniční přechody v K. kraji N.-B., O. v O. h. a O. do H. K. do bytu v S. ul. č. p. …, poté do bytu v R. ul. a později do bytu na … č. p. …, postupně pronajatých M. T. za účelem výroby pervitinu, kde M. T. sám nebo společně s J. F., P. U., J. S., M. Z. nebo J. S. z těchto tablet vyráběl nejméně v 1 000 případech drogu pervitin, a celkem takto vyrobil nejméně 10 kg této drogy,

v období nejméně od blíže nezjištěného dne roku 2008 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013, zejm. v jeho tehdejších bydlištích v H. K. v bytech v S. ul. č. p. …, v R. ul. a na … č. p. … a na dalších místech distribuoval pervitin tak, že

-

D. F. v období od listopadu 2012 do jarních měsíců 2013 v jejím tehdejším bydlišti v H. K., ul. N. B., 1x za 14 dní a později l x za 3 dny, v období od jarních měsíců 2013 do 2. 8. 2013 v H. K. na … 2 x až 3 x týdně a v období od 2. 8. 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 denně, daroval pervitin vždy v množství nejméně na 1 dávku, a celkem jí tak daroval nejméně 150 dávek pervitinu,

-

P. P. v období od zimních měsíců roku 2010 do počátku roku 2012 2 x až 5 x měsíčně, od roku 2012 do září 2013 5 x měsíčně a od září 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 v H. K. v R. ul. a na dalších místech v 10 případech většinou poskytl pervitin jako protihodnotu za poskytnuté služby – odvozy motorovým vozidlem a částečně daroval nejméně ve 100 případech nejméně několik desítek g pervitinu,

-

L. M. v období nejméně od počátku roku 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 v H. K. v R. ul. prodal pervitin nejméně ve 20 případech vždy za částku 500 Kč a v několika případech daroval pervitin v množství na 1 dávku,

-

L. Z. v období od podzimních měsíců roku 2012 do 17. 10. 2013 daroval nejméně ve 25 případech pervitin v množství vždy na tři dávky,

-

T. M. v období od ledna 2013 do poloviny měsíce října 2013 v H. K. v bytě na … č. p. … poskytoval 4 x měsíčně pervitin v množství od 1 dávky do 1 gramu tak, že jej prodával za cenu 1 000 Kč za 1 g nebo jej dával jako protihodnotu za poskytnuté služby – odvozy motorovým vozidlem, a celkem mu tak poskytl nejméně ve 40 případech nejméně 15 g pervitinu za částku 10 000 Kč,

-

M. K. od přesně nezjištěného dne letních měsíců roku 2013 do října 2013 v H. K. v bytě na … č. p. … a v B. na pozemku M. T. prodával l x až 2 x týdně a v několika případech poskytl jako protihodnotu za zahradnické práce pervitin vždy za částky 200 Kč až 1 500 Kč, a takto mu prodal nejméně ve 20 případech celkem nejméně 10 g pervitinu za částku 20 000 Kč,

-

O. Ch. v období od června 2013 do října 2013 v H. K. u hotelu A. a na dalších místech prodal nejméně v 10 až 15 případech pervitin vždy v množství na 2 až 3 dávky za částky 200 Kč až 300 Kč,

-

T. D. v H. K. před restaurací L. v ul. V L. a na dalších nezjištěných místech v období nejméně od blíže nezjištěného dne roku 2008 do září 2013 2 x až 3 x týdně a v období od září 2013 do zadržení policejním orgánem dne 22. 10. 2013 nejméně 20 x měsíčně většinou daroval a v několika případech za částku 200 Kč až 500 Kč prodal celkem v několika stovkách případů nejméně několik desítek g pervitinu, A. V. od přesně nezjištěného období roku 2011 do října 2013 na různých místech v H. K. 2 x měsíčně daroval celkem nejméně v 68 případech vždy 1 až 2 dávky pervitinu,

takto jednal bez povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, v rozporu s ustanovením , o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přestože uvedené léky obsahují pseudoefedrin, tedy prekurzor k výrobě drogy zařazený do kategorie 1 přílohy I. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog, a zároveň s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu TI podle Úmluvy o psychotropních látkách a zároveň uvedenou v příloze číslo 5 k , o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, jeho spoluobvinění a státní zástupce (v neprospěch některých spoluobviněných) odvolání. Odvolání obviněného

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. ,

podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu

podal obviněný

prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radka Matoulka

dovolání

.

Pokud jde o dovolací důvod, uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V textu svého dovolání obviněný odkázal na čl. 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a namítl vady rozsudků krajského i vrchního soudu, zejména jejich nepřezkoumatelnost, nejasnost, neúplnost skutkových zjištění a nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Při hodnocení důkazů podle něj nebyla zachována zásada in dubio pro reo.

Obviněný jakoukoli účast na výrobě drogy popřel. Soudy vycházely z výpovědí spoluobviněných, které však obviněný považuje za nevěrohodné, neboť všichni vypovídali ve snaze zmírnit svůj trest. Nebylo ani bez pochybností prokázáno, jaké množství drogy bylo skutečně vyrobeno. K tomu obviněný odkazuje na argumentaci obsaženou ve svém odvolání. Množství drogy neodpovídá prokázaná distribuce, odposlechy ani finanční situace všech odsouzených.

V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. , a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. , zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřil

Nejvyšší státní zástupce

prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu podaného dovolání uvedl, že nesdílí přesvědčení obviněného, že jím vznesené námitky lze podřadit pod uplatněný „hmotněprávní“ dovolací důvod. S poukazem na uvedený důvod dovolání totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.

Podle státního zástupce ačkoli obviněný namítá existenci údajných vad důkazního řízení, tyto pouze tvrdí, aniž by byl schopen blíže konkretizovat, v čem nedostatky v tvorbě skutkových zjištění mají dle jeho názoru spočívat. Za jedinou relativně konkrétnější námitku lze považovat závěr obviněného, že v dané věci není náležitě prokázáno celkové množství psychotropní látky, s níž nedovoleně nakládal. Ani touto námitkou se však dle názoru státního zástupce nepřiblížil ustálenému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tato námitka představuje rovněž pouhou polemiku se skutkovými závěry soudů. Celkové množství pervitinu, které měl obviněný vyrobit, přitom bylo v popředí pozornosti soudů obou stupňů, shodnou námitkou se zabýval již odvolací vrchní soud. Státní zástupce se přitom se závěry vrchního soudu zcela ztotožňuje a má za to, že na ně (srov. str. 21-22 rozsudku) lze v podstatě pouze odkázat. Samotné spáchání přisouzené trestné činnosti pak vyplývá z uceleného komplexu důkazů, včetně důkazů zcela objektivní povahy (výsledky provedených domovních prohlídek, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, znalecká zkoumání apod.), nikoli jen z výpovědí spoluobviněných, jak se obviněný pokouší tvrdit.

Pokud obviněný zároveň v bodu II. svého dovolání odkazuje na své odvolací námitky, nelze k tomuto odkazu dle názoru státního zástupce přihlížet (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Ve zbytku podaného dovolání pak státní zástupce postrádá byť jen náznak relevantní argumentace na podporu obviněnými vytýkaných vad. Odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží primárně na obviněném, přičemž námitky obviněného v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. , citováno dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). K takto podanému dovolání se z tohoto důvodu ani nelze podle státního zástupce podrobněji vyjádřit.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti hodnocení provedených důkazů ze strany soudů. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Množství vyrobeného pervitinu se odvolací soud věnoval na str. 21 a 22 rozsudku. V tomto směru soudy nevycházely pouze z výpovědí spoluobviněných, ale také z množství zajištěných blistrů a tablet léků, z nichž obvinění drogu vyráběli.

Pokud jde o odkaz na argumentaci uvedenou v odvolání, je třeba říci, že Nejvyšší soud se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi námitkami, které jsou v dovolání explicitně uvedeny v souladu s uplatněným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. : „Pro úplnost nutno dodat, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný obecně odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání, navíc s požadavkem, aby dovolací soud‚ posoudil případnou existenci dalších dovolacích důvodů mimo důvodu explicitně uvedeného‘. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný.“).

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. prosince 2015

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu