Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2750/2015

23 Cdo 2750/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně DOMEC s.r.o., se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, K Vinici 1605, identifikační číslo osoby 46507230, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované Casa Serena s.r.o., se sídlem ve Vidicích, Roztěž 1, PSČ 248 01, identifikační číslo osoby 25094114, zastoupené Mgr. Jiřím Kučerou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, o zaplacení částky 6.059.425,97 Kč s příslušenstvím a 3.575.667,26 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2015, č. j. -529, takto:

Odůvodnění:(dle )

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 1. dubna 2014, č. j. -478, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.059.425,97 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.575.667,26 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadených bodech II. a III. výroku potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle

K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Navíc je třeba podotknout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Dovolatelka přitom zakládá svůj názor na nesprávné právní posouzení věci na vlastních skutkových závěrech, např. na vlastních skutkových závěrech, že žalobkyně odmítla odstranit vady díla vytčené žalovanou a tyto vady neodstranila ve stanovené lhůtě ani jako vady záruční. V této části tak dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

K vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva nesměřují ani namítané procesní vady (např. nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu). Vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o sobě přípustným dovolacím důvodem ( a ).

Vytýká-li dovolatelka, že odvolací soud posoudil otázku smluvní volnosti stran ujednat odkládací podmínku pro vznik práva na zádržné v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, pak Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud se touto otázkou nezabýval. Její posouzení nebylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující). Ve smyslu ustanovení se tedy nejedná o otázku, která by v dané věci mohla založit přípustnost dovolání.

Stejně tak výtky týkající se nesprávného posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě dle čl. 13. 7. předmětné smlouvy o dílo nečiní dovolání žalované přípustným. Postup odvolacího soudu při výkladu obsahu . 7. smlouvy je (oproti mínění dovolatelky) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu týkající se výkladu projevu vůle podle ustanovení , a , obchodní zákoník (srov. např. rozsudek ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, ze dne 26. března 2003, sp. zn. , ze dne 6. ledna 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 19. ledna 2009, sp. zn. , ze dne 7. března 2014, sp. zn. ). Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud projev vůle doplnil a učinil tak v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, pak ani tato její argumentace není případná. Ani v tomto ohledu se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, když v dané věci výkladem pouze zjišťoval obsah právního úkonu, projev vůle jím nikterak nedoplňoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. , či ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. ).

Poukazuje-li dovolatelka na (domnělou) nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, tedy na vadu řízení, pak dovolací soud připomíná, že vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem ( a ).

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu