Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3000/2015

30 Cdo 3000/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. -158, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 109 166,23 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 6 666,64 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč) a č. j. (požadované zadostiučinění 9 166,63 Kč).

Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. března 2014, č. j. -110, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který v řízeních vedených u něj pod č. j. 103 715/2010, č. j. 103 738/2010, č. j. , č. j. , č. j. , č. j. 103 712/2010, č. j. 103 704/2010, č. j. 103 728/2010 a č. j. 103 759/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 109 166,23 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v napadeném rozsudku výrokem I tak, že odvolání žalobkyně odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti vyhovujícímu výroku (I) ohledně řízení vedených před ČTÚ pod č. j. 103 759/2010 a č. j. 103 712/2010, výrokem II rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku (I) změnil tak, že zamítl žalobu o přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu formou konstatování porušení práva žalobkyně v řízeních vedených před ČTÚ pod č. j. 103 715/2010, č. j. 103 738/2010, č. j. , č. j. , č. j. , č. j. a č. j. , a v zamítavém výroku ve věci samé (II) jej potvrdil. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Podle ustanovení není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle Podle ustanovení lze žalobou pro zmatečnost napadnout též pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

V předmětné věci proto dovolání není přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť uvedeným výrokem odvolací soud odvolání žalobce ve shora uvedené části odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014, sp. zn. ). Napadený rozsudek ostatně obsahuje správné poučení o této skutečnosti.

Podle ustanovení není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. ).

Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení před ČTÚ, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje žalobkyně zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu, ve kterém rozhodoval odvolací soud výrokem II o věci samé, tj. o nároku plynoucího ze správního řízení pod č. j. (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. (o zadostiučinění 13 333,28 Kč) a č. j. (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), není přípustné s ohledem na ustanovení , neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné ( ), což ovšem není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 15. prosince 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu