Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3215/2015

30 Cdo 3215/2015

U S N E S E N Í

P. P.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 308.328,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. dubna 2015, č. j. -129, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 18. září 2014, č. j. -99 (jímž byla zamítnuta žaloba o náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni za nepřiměřenou délkou ve dvou označených soudních řízení ve výši 308.328,- Kč s příslušenství) není ve smyslu přípustné.

Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , který „spatřuje v tom, že odvolací soud se ztotožnil s právně mylným názorem soudu prvního stupně na řešení otázky přiznání nároku žalobkyně za vzniklou nemajetkovou újmu podle ust. , který je založen na tom, že nutnou podmínkou pro přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy poškozené podle je, aby byla účastníkem posuzovaného řízení. Názor odvolacího soudu je v rozporu s , který stanoví, že ‚právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.‘“

V další části dovolání pak dovolatelka cituje právní závěry z nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. , a dále z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve věcech sp. zn. , sp. zn. , nebo sp. zn. , s tím, že odvolací soud se odchýlil od právních závěrů obsažených v těchto rozhodnutích, v nichž bylo (ve stručnosti shrnuto) vyloženo, že nemateriální újmu může požadovat i osoba odlišná od účastníka řízení.

V závěru svého dovolání pak dovolatelka poukazuje na (jiné) vady odvolacího řízení a s ohledem na takto uplatněnou dovolací argumentaci navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil jej odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Jak vyplývá z odůvodnění (písemného vyhotovení) dovoláním napadeného rozsudku, odvolací soud svůj potvrzující rozsudek založil na následujícím závěru:

„Žalobkyně se domáhala odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené době řízení vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. a , ve kterých jako účastnice řízení vystupovala její matka B. P., která v červnu 2011 zemřela. V prvně zmíněném řízení bylo se žalobkyní pokračováno jako s dědicem (spolu s I. P.), v případě druhého řízení pak soud v souladu s ust. usnesením (které nabylo právní moci dne 12. 5. 2011) připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně B. P. vstoupila P. P. V prvém řízení, do něhož se žalobkyně zapojila jako dědic původního účastníka řízení, bylo možno zohlednit celou délku řízení. V tomto případě je ale potřeba vzít na zřetel, že původnímu účastníku řízení, paní B. P., již bylo za nepřiměřenou délku řízení přiznáno zadostiučiněné. Ve druhém případě pak doba řízení, která se zohledňuje, počíná běžet od data, kdy nový účastník do řízení vstoupil. Pokud od té doby (zde od 12. 5. 2011) v řízení průtahy nebyly, nelze dospět k závěru, že by řízení neprobíhalo přiměřenou dobu. Navíc nelze přehlédnout, že v tomto řízení žalobkyně nebyla úspěšná s ohledem na nedostatek aktivní legitimace. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud zcela souhlasí s názorem soudu prvého stupně, že žaloba na zaplacení částky ve výši 308.228,- Kč z titulu nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce shora označených řízení, důvodná není.“

S přihlédnutím ke shora připomenutým skutkovým okolnostem této věci ovšem ani po reflexi dovolatelkou zmíněné judikatury nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od připomenuté ustálené judikatury dovolacího soudu. Rozhodnutí dovolacího soudu je postaveno na vyřešení právní otázky, že v oněch dvou namítaných soudních řízeních, poté, co dovolatelka se stala jejich účastnicí, k žádným průtahům nedošlo, respektive že v případě dovolatelky nebyly naplněny podmínky pro poskytnutí satisfakce za dovolatelkou tvrzenou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce uvedených soudních řízení.

Lze tedy konstatovat, že na podkladě dovolatelkou shora vymezených předpokladů přípustnosti dovolání nebylo možné dospět k závěru o přípustnosti jejího dovolání ve smyslu

Ke zbylé dovolací argumentaci, poukazující na (jiné) vady řízení, by bylo možné ve smyslu přihlédnout jen v tom případě, bylo-li by dovolání přípustné, kterážto situace zde ovšem nenastala.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud podané dovolání podle § 243c odst. 1 věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta poslední ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu